JUDr. Jaroslav Janeček o potravinách, které jíme (ač moc k jídlu nejsou)

9. června 2010, Nechci Vám brát iluze, ale ......

Na úvod chci sdělit, že nejsem přítelem "starých pořádků" či člověkem, který by si přál návrat režimu, který tu byl před dvaceti léty.

Pokud se však podívám na kvalitu potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi dvaceti léty jedlo. Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl  Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví. Do roku 1994 platily v Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly, aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd. Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle. Potraviny jsou dnes samá náhražka. Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým).

Mléko

které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 8,90 Kč. Nekupte to! Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny  mikroorganismy. Ale stojí to 4,90 Kč. Nekupte to!

Sýry

nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby. Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným.

Másla

Ani kvalita některých másel není nic oslnivého, je to nastavováno vodou! Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo separátem.

Co je to drůbeží separát?

Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodávají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnostmi se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40,- Kč za kilo tvoří spolu se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu (SOM - strojově  oddělené maso) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví. Akorát, že to žereme!

(Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes). Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení nežádoucích pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty. Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.

Bůčky a slanina

Různé bůčky a slanina je dnes vyráběna zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a  jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní!

Hovězí maso

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Ryby

Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Chleba

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky, (které se dříve dávaly prasatům nebo se  prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo), semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá  těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko. Takové krásné ohnisko civilizačních chorob  a alergií. Navíc se neustále snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% na 20%. U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Kečupy a hořčice

Kečupy a hořčice nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda tak z rychlíku.

Maso

Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně  vpravována levná sójová bílkovina.

Konzervy

Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických  konzervách, nic společného. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

Lečo s klobásou

Lečo s klobásou již dávno není  ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo  žaludkem a ta "klobása" je sójová. "Hovězí" a "vepřové" maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy  obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně  použít jako lepidlo. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty. Tradiční hospodská pochoutka Utopenci se dnes změnila prakticky na sójové buřty v láku a nedá se to většinou jíst.

Prošlé maso ze  supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování. Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.

Dorty

Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky. Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť. Z českého piva se povětšinou staly europatoky univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální bývají i následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka.

Pivo

Skalní pivaři dnes přecházejí na jedenáctistupňové pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky. Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že  se jedná o "perlivé víno." A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin. Např. zmrzlina Magnum, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.

Křidýlko nebo stehýnko

Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř. Podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst. Takové chuťovky, jako např. "dietní" drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem  dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku. Čekají nás doby, kdy budeme doslova "žrát" takové potraviny,  jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou inspirovat českou cestou z filmu Návštěvníci, kteří jedli amarouny. Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" (jen Bůh ví, co v tom je!).

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus! Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou je dnes luxusem.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z  jejich hmotnosti, nikoliv však kvality. Takový párek, který byl kdysi z hovězího a vepřového masa a sádla a stál xx korun, se porovnává se současným "párkem,"  který se dělá ze sóji, či jehož polovinu obsahu tvoří mouka a drůbeží separát.

Já mám někdy z důchodců srandu, že si kupují v supermarketech právě tyto nekvalitní a levné věci, které bych osobně nedal do huby, ale na druhou stranu si uvědomuji, že jim nic jiného nezbývá. Oni jsou zkrátka obětí podvodu spotřebního koše, ze kterého se počítají jejich důchody, pro ně (a nejen pro ně) je kvalitní potravina nadstandardem.

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např. nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.

Česko se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy.

JUDr. Jaroslav Janeček advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR,
správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze a
člen Syndikátu novinářů

Lži o potravinách!

Platí u potravin, že čím jsou dražší, tím kvalitnější? Člověk z branže hovoří, že od všech dostáváme to stejné

Miroslav Spišiak (66) byl oblastní ředitel pro východní Evropu ve firmě dodávající pomocné suroviny výrobcům potravin se sídlem v Rakousku. Později přešel na druhou stranu barikády, angažuje se ve spotřebitelské oblasti, publikuje a přednáší.

Dělají výrobci potravin záměrně svinstva  a prodávají horší kvalitu?

Samozřejmě! Přečtěte si tuto etiketu na párcích, které byly kdysi lidové a daly se jíst. Hm, 55 procent vepřového masa, 1 procento hovězího, kuřecí kůže......

...a kolik éček?

Jeden, dva, tři... čtrnáct. Tři druhy zahušťovadel, sója, výrobek může obsahovat stopy mléka, vajec, hořčice.

To je šok. Kuřecí kůže a samé éčka. To nesežere ani pes a oni to prodávají lidem. Evropská unie totiž schválila po splnění stanovených podmínek výrobcům červeného masa i užívání masa drůbežího a nikdo nikdy nezkontroluje, kolik drůbežího separátu nacpou do párků či salámů. Do takových výrobků je třeba přimíchat hromadu aditivních látek, aby držely pohromadě. Optimální párky jsou podle vzoru 40 – 30 – 30, tudíž 40 procent libového vepřového, 30 procent tučné a 30 procent voda. Není to zdaleka to co nám prodávají.

Jsou tam i fosfáty. Na co dávají do potravin fosfáty?

Když se kdysi porážely zvířata a maso se za tepla zpracovalo, tak v něm byl přirozený fosfát, který vázal vodu a nebylo třeba nic přidávat. Dnes se v průmyslové velkovýrobě maso zpracuje nejdříve za 48 hodin po porážce, fosfát se mezitím odbourá a do výrobků ho musí přidat uměle. Vyrábí se v chemické továrně, stejně jako fosfáty, které se dávají do pracích prášků.

Jsou tyto párky nebezpečné?

Jsou především nechutné a informace nečitelné. Mně jako zákazníka uráží, že údaje o složení výrobku jsou napsané tři-čtvrtě milimetrovým písmem, když  doporučení porce zabírá třetinu obalu.

Co nám říká informace, že je v párcích například čtrnáct druhů éček?
Že výrobce tam dal velmi málo masa, nahradil je sójou a éčka přidal, aby vytvořil barvu, chuť, konzistenci a trvanlivost.

Jsou éčka nebezpečné?

Jsou to v EU schválené potravinářské přísady. Já se raději vyhýbám potravinám, v kterých je jich více než pět. Sice nejsou přímo nebezpečné, ale Evropská unie neřeší možné následky dlouhodobým přijímáním v takovém množství. Osmnáct let jsem pracoval na manažerském postu ve firmě, která dodávala pomocné suroviny a  koření. Tolik let jsem dokonce musel jíst výrobky na degustacích, nebo jsem je předváděl po celé východní Evropě. Ke konci jsme se již naučili losovat kdo z nás bude ochutnávat. Nikdo to nechtěl, protože jsme po konzumaci mívali "běhavku". A to jsem pracoval pro rakouskou firmu, která měla určitou kvalitativní hranici, která "nepodlízala".

Přímo jste se podíleli na zhoršování potravin, když jste takové pomocné suroviny prodávali?

Z počátku ne, protože jsme přinášeli nové technologie. Později jsem i já těžko odolával tlakům našich zákazníků. Proto jsem přešel na druhou stranu a o problému začal hovořit. Když jsem skončil, tak jsem měl o 20 kilogramů více, než teď. Vředy na žaludku, dvanácterníku a cukrovku.

Šéfové velkých potravinářských firem tedy asi nejedí vše co vyrobí...

O tom nepochybujte. Ani si nedokážete představit, co někteří požadují od dodavatelů. Například se ptali – kolik koniny můžou dát do výrobku namísto hověziny, aby to nebylo cítit? Dostali odpověď, že 5 procent. Ptali se: Když dáme více, máte něco, čím by se to dalo přebít? Dostali odpověď: Máme. Takto to opravdu funguje. Několikrát ročně připluje do Hamburku veliká loď naložená mraženým koňským masem z Kanady, Čile, nebo Argentiny.

Miroslav Spišiak v ruce drží slovenskou Fitness šunku, která obsahuje 14 éček. Na talíři je vpravo rakouská Vital šunka se šesti éčky, ale s 89 procenty masa. Slovenskou raději nejí.

Nedávný skandál s přidáváním koňského masa do hověziny není nic nového?

Skandál ano, přidávání ne. Když jsem do firmy v roce 1992 nastoupil, tak to již výrobci dobře znali. Svinstvo není ani to, že koňské maso přidávají, ale to, že tuto informaci na etiketě neuvedou. Podvádějí. Prodávají výrobek, jako by byl vyroben z hovězího masa, ale je v něm i laciné koňské.

Můžeme takto paušálně hovořit o všech výrobcích?

Nejsem již v byznysu 5 let, ale neznal jsem nikoho, kdo by to nezkoušel. Jestli se nakonec všechny takové pokusy dostaly na pulty nevím. Nelhalo se jen s koninou. Dával se například hovězí lůj do vepřového sádla. Hovězí játra, které se jinak zpracovávají jen jako krmivo pro psy přidávali do nejjemnějších francouzských paštik. Jediným cílem bylo zlevnit výrobu.

Při letošním skandálu s koninou zjistili koňské maso ve výrobcích podle DNA testů, tudíž jsou potraviny pod stále větší kontrolou. Nebo ne?

Nezjistili to kontrolou DNA. Testy prováděli až dodatečně, aby potvrdili informace, které dostali. Většinu potravinových skandálů neobjeví kontroly, ale vždy jde o informaci zevnitř. Výroba potravin je řetězec jednotlivých článků, které začínají někde na poli a končí na vašem talíři. Každý z těchto článků musí profitovat a jestli je některý nenažraný, tak si vezme více. Potom se skandál někdy provalí. Testy DNA se na primární zjišťování nikdy nevyužívaly a dle mého názoru tomu tak nikdy nebude, nebo jeden test stojí 400 eur a trvá týden. Dokážete si to představit, když jedna továrna produkuje denně 25 druhů výrobků a z každého 3 várky. Kdo by to zaplatil, kdyby brali z každé vzorky?

Takže koninu jíme v masových výrobcích stále?

Nevím. Pravděpodobně ano. Větší svinstvo je ale drůbeží separát. Po zabití kuřete se odstraní prsa, stehna, křidélka. Zbytek včetně kostry jde do separátora a vymačkají z něho bílkovinovou břečku. Dnes ji nazývají MDM, zní to vznešeněji. Na Slovensku, V Maďarsku, Česku a dalších zemích najdete málo drůbežích výrobků, které by skutečně byly vyrobené z drůbežího masa. Většina je ze separátu. Někdy jej přidávají i do jiných výrobků.

Do jakých ?

Například do výrobků z červeného masa. Pokud se výrobce trochu krotí a nepřidává separátu příliš, tak to nikdo nezjistí. Ale například rakouští, němečtí a pravděpodobně ještě někteří výrobci se dobrovolně vzdali používání drůbežího separátu. Tudíž rakouské drůbeží párky jsou převážně vyrobeny z masa. I oni chtějí vydělat, ale existují určité hranice, které mají asi jinde.

Může se stát, že stejný výrobek od stejného výrobce má jiné složení např. v Rakousku, než na Slovensku?

Dokáži si to představit. Znal jsem rakouské a německé výrobce, kteří pro východní trhy vyráběli jiné masové výrobky.

Na jedné lince změní poměry a určí, že toto jde na Východ a toto na Západ?

Je to jen otázka receptury. Když si řeknou, že například třetí várka bude taková a taková, dají do ní emulzi z kůží, přidají něco jiného a hotovo. Je to zcela legální, nejde o podvod, vše je "orazítkované" Evropskou unií. To je na tom to hrozné, že hodně špatných věcí se dělá zákonným způsobem a zabalí to do věty, že chtějí vyhovět jiným zvyklostem spotřebitelů. Netvrdím, že jsou paušálně všechny potraviny takové, ale jejich velké množství.

Může být pravda, že kuřatům dovážených na Slovensko z Asie dávali růstové hormony a antibiotika, aby rychleji rostla?

Nejen těm, ale nemůžu vám to dokázat. Co si ale máte myslet, když za 38 dní vyroste z čtvrt-gramového kuřete dvou-kilový kousek. Máme věřit, že nedostávalo hormony a vyrostlo přirozeně? Antibiotika jíme i v rybách z chovu. Musíte dávat velký pozor na to, co si kupujete. Například lososa z chovu, anebo lovu. Ne etiketě je to uvedené. Kupte si raději z lovu, protože ryby z chovu můžou krmit malými sardinkami smíchanými s antibiotiky.

Teď je celkem populární ryba pangasius z Vietnamu, ale o ní se kdeco taky psalo. Je špatná?

Ja pangasius raději nejím. Viděl jsem německý dokument o tom, jak se pangasius pěstuje. Nevím, nakolik byl pravdivý, ale bylo mi špatně i u obrazovky. Jenže v globálním světě není nikdo čistý.

Takže co jíme? Je to co si kupujeme v obchodech tak nekvalitní?

Kvalita je subjektivní. Jestli vám to chutná, je to pro vás kvalitní. Mně nechutná. Vše obsahuje velké množství tuku a velmi mnoho cukru včetně u masných výrobků. A samozřejmě není pravda, že čím dražší, tím kvalitnější. Dostáváme to stejné.

Proč jsou potom tak výrazně rozdílné ceny?

Rozdílné ceny jsou důsledkem obchodní politiky výrobců, způsobu balení, anebo reklamy. Například většina výrobců masných výrobků nenakupuje u domácích chovatelů. Prasata pocházejí z velkochovů v Dánsku, Holandsku, nebo Německu. Průmyslový způsob výroby je i tady. Prasata se poráží na velkých jatkách.

Jakých?

S tisícovými kapacitami. Potom je velkoobchodníci prodávají dále. Do výroben ale čím dál méně v půlkách, ale čím dál více nasekané na kousky. Velkoobchodníci to nabízejí po celé Evropě velkovýrobcům a pokud někdo hovoří, že původ potravin se dá těžko vysledovat, je pro ně k smíchu. V té vaně   plné vepřových kousků nevysledujete nic. Můžete se spolehnout jen na to, co vám řekne dodavatel. A já by jsem rozhodně na to nespoléhal.

Jíme tedy horší kvalitu, jako například sousední Rakušané?

Z mého pohledu co se kvality týče ano. Já nakupuji hodně v Rakousku. A na Slovensku jen pivo a minerálku. Proč? Protože jsem v potravinářství pracoval 18 let. Jedna ze spotřebitelských organizací učinila testy složení značkových produktů a přišla na to, že například jeden nejmenovaný populární nápoj obsahuje v dvoulitrové láhvi tolik cukru, jako by v ní bylo 84 kostek. Jenomže Slovákům, Čechům, Bulharům a dalším nedopřejí ani ten cukr.

Co tedy dávají místo cukru?

Značnou část cukru nahrazují izoglukózovým sirupem, který má stejnou sladící schopnost, jen jej třeba užít méně a o to více můžou dát vody. Dokonce káva pro některé východní státy obsahuje až pět procent obilnin.

Napříč tomu je ten nápoj v Rakousku možná stejně drahý jako na Slovensku...

Není, v Rakousku je levnější. Rakouští obchodníci nejsou až tak nenažraní. Mají nižší obchodní marže. Stejné supermarkety si tam dovolují méně, než u nás, protože u nás jim to dovolíme. My všichni. Jsme benevolentní.

Často se hovoří, že potraviny u nás jsou levné, protože jsme chudobní.

Chiméra. Podívejte se na oficiální čísla ze stejné sítě supermarketů. 250-gramové máslo stálo včera na Slovensku 1,78 eura, v Rakousku 1,39 eura a v Německu 0,85 eura. Kdyby v Německu prodávali v supermarketu toto máslo za 1,78 eura, tak by se jim zákazníci vysmáli. Filozofie, že máme levné potraviny, protože jsme chudobní jednoduše nesedí. Němci by potom museli být o polovinu chudobnější. Zvykli jsme si přijímat filozofii obchodníků a hovořit o ni jako o pravdě. V médiích se objeví informace, že je špatná úroda některé plodiny a supermarkety hned ječí, že se budou zvedat ceny. Jejich výmluvy jsme si osvojily namísto toho, abychom hledaly jiné zdroje.

Zákazník ale nemá mnoho šancí. Kde si sežene jiné zdroje?

Já mám například své dodavatele masa, kteří jsou přiliž malí na to, aby dodávali do supermarketů, zeleninu mám v sezóně od sousedů. Diverzifikace nákupů potravin začíná být populární i na Západě.

Ale zeleninu a ovoce od sousedů máte jen v létě a na jaře a v supermarketech vždy.

Kdo potřebuje jahody uprostřed ledna? Jen zlá macecha v pohádce. Jenže nám natlačili do hlav, že mít jahody v zimě je fajn, i když jejich cesta k nám trvá i týden. Nemají chuť, nevoní, jsou jen pěkně barevné a drahé.

Problém levných potravin na Západě je možná i v tom, že tam mají zemědělství více dotované.

Je více dotované, ale ne tolik, aby byly tak velké rozdíly v cenách. Problémy s potravinami nastaly počátkem dvacátého století, kdy se z výroby potravin stal průmysl. Ekonomické ukazatele dostaly přednost před zásady výživy. Dospěli jsme do stádia, kdy na evropských pultech dnes leží 170 tisíc druhů potravin a stále se spekuluje jak a kde je ještě inovovat. Výroba potravin je globalizovaná, musí se vyrábět jinak, jako kdyby je dělali doma. Upravovat, konzervovat, přidávat látky, aby to nějak vypadalo po celou dobu spotřeby, aby  přežilo transport. Jenomže prvotní suroviny se tím ničí.

Pokud je tedy na trhu 170-tisíc výrobků, tak si lidé můžou vybrat kvalitu, nemusí si kupovat špatný produkt.

Když začal Henry Ford vyrábět průmyslově automobily, tak řekl : U mě dostanete automobil jakékoliv barvy, pokud bude černá. To samé platí i pro potraviny, zbytečně zmiňovat, že na evropských pultech jsou tisíce výrobků a u nás dostanete jen to co vám obchodník nabídne.

Čím dál více populární a i dražší jsou biopotraviny. Jsou dobré?

Geniální nápad, ale většinou podvod. Co jsou biopotraviny, když je oficiálně povolené používat v nich 50 druhů éček? I ty éčka jsou vyrobeny biotechnologií? Momentálně je na trhu 56-tisíc druhů potravin s nálepkou bio, což se již blíží ke třetině všech potravin na trhu. V Německu vypukl skandál s vejci, jakmile se zjistilo, že farmář dodával na trh milióny vajec deklarovaných jako bio a většina byla chována v klecích. Představte si, že by měl dodávat vejce v bio kvalitě do velké sítě supermarketů, velmi těžko by dokázal zvládnout toto množství, kdyby jen sbíral vajíčka, které slepice poztrácely po farmě.

Zastánci biopotravin ale hovoří, že přísná kontrola vejce odhalila, tudíž trvat na bio kvalitě má význam...

Víte jak ta "přísná" kontrola odhalila skandál? Že jim to vyzradil bývalý zaměstnanec farmy, kterého vykopli. Pil jsem bio-vodku i bio-víno. Ať mi někdo vysvětlí, jak můžou zkontrolovat, že je vodka bio? Při jejíž výrobě musí následovat stovky kroků. A nebo v Německu je velko-pekárna, která vyrábí bio-chléb. Kvašení ale podporují enzymy. Taky se zjistilo, že i suroviny si nechají dovážet. Firma chléb jen peče a chlubí se, že rozváží bio-chléb po celém Německu a i na sever Itálie. Jak to může být bio, když těsto předmíchají, stabilizují a týden s ním manipulují.

Před časem jste přeložil knihu německého autora Thila Bosého Falšovatelé jídla. Jeho údajně potravináři nenávidí.

Právě tento bio-chléb je z jeho knížky. On například popisuje, jak s posvěcením Evropské unie začínají výrobci snižovat gramáž potravin s tím, že ceny nechají stejné. Thilo Bode založil a vede spotřebitelskou organizaci Foodwatch a je fakt, že jej většina potravinářů nenávidí. Často vystupuje v televizních pořadech, jezdí po zemi a momentálně vede i spoustu soudních sporů. Na příkladech uvádí, jak nás výrobci nachytají obaly a nápisy welness, bio a podobně. Připomíná, že výrobce jistého jogurtového nápoje, který je známý i u nás, musel v Americe zaplatit 35 miliónů eur jako mimosoudní vyrovnání, protože slibovat po vypití nápoje vše možné.

Patří dnes potravinářství mezi největší byznys?

Ano, vždyť například v Německu jdou na reklamu potravin větší prostředky, než na reklamu automobilů, i když je Německo automobilová velmoc. Je to ohromný byznys, každý potřebuje jíst.

Bude to takto pokračovat?

Věřím, že lidé jednou začnou přemýšlet o tom co jedí. Potom se vzpamatují i firmy, protože jsou velmi citlivé na svůj obrat. Důležité je také si zvolit politiky, kteří něco změní. Roky se hovoří o pastech na děti u pokladen – vystavené cukrovinky. Tam  začíná závislost. Jestliže budeme mít politiky, kteří neřídí společnosti, mohli by tento problém zlikvidovat. Samozřejmě se jedná o globální problém.

Slovenský ministr zemědělství Jahnátek začal po svém nástupu dost ostře jmenovat všechny nedostatky v supermarketech, na které přicházejí kontroloři.

Byl jsem šokovaný, jak ostře po nich šel, ale tehdy jsem se s jedním kolegou vsadil, že byl tak tvrdý naposled. Sázku jsem vyhrál. Až nedávno po dlouhé době připomněl nějaký supermarket, ale tam jedli potkani balené kuřata a to už říct musel.

Co polské potraviny? Jde o tak špatnou kvalitu, jak v médiích prezentují?

Tam je problém od socialismu, protože v Polsku neexistovala zemědělská výroba. Měli jen malé rolníky a neměli ani příliš rozvinutou potravinářskou velkovýrobu. Když se později připravovali na vstup do EU, tak odpadlo mnoho výrobců, kteří nechtěli investovat a nesplnili evropské kritéria na vybavení výroben. Existuje ale podmínka, umožňující je prodávat na domácí půdě. Může se vyrábět i ve špatných podmínkách, ale jen pro domácí trh.

A oni je vyváží...

Staré přísloví hovoří, že pokud fena nechce, pes neskočí. Myslíte si, že ty nákladní vozy naložili polským masem jen tak a jeli na Slovensko bez toho, aby měli kupce? Ne u nás měli odběratele, kteří si u nich zboží objednali. Takže nejde o polský problém, ale o náš.

Lukeší desatero .... (Oblíbený pediatr, specialista na čínskou medicínu MUDr. Petr Lukeš)

bylo sestaveno na podkladě zkušeností občanů Boskovicka, kteří jsou starší 85 let a jsou soběstační, kteří se neřídí dle reklam a nečtou „odborné” časopisy a tisk typu AHA, BLESK, SPY a jiné.

1. Nekonzumujte cizokrajné ovoce: kiwi, mandarinky, pomeranče atd. (jen v omezeném množství). Dováží se nezralé, dozrávají bez sluníčka, obsah vitamínů je minimální, zato obsah organických kyselin maximální. Odvápňují a při značné konzumaci způsobují osteoporózu.
2. Kupované jahody z ciziny obsahují oparové viry a způsobují afty a žloutenku typu A.
3. Nejezte nic, co obsahuje kyselinu citrónovou, která je z organických kyselin nejagresivnější. Dává se do všech limonád, kromě čisté vody (pouze originální Coca-cola a Pepsi-cola jsou konzervovány kyselinou fosforečnou). Je i ve spoustě potravin a bonbónech. Odvápňuje organismus – způsobuje křeče svalů a leptá sliznice, které pak snadno propouští infekční viry a bakterie.
4. Nesmažte na oleji pro jeho nízký stupeň přepalu a vznik dioxinů při opakovaném smažení ve fritézách.
5. Nepoužívejte margariny – umělé tuky. Máslo je zdravější. Žádná kráva své telátko neotráví – to raději zdechne, ale člověk člověka pro pár mincí otráví postupně, jak potkana.
6. Nejezte jogurty s dlouhou dobou trvanlivostí. Jsou plné konzervantů a jsou mrtvé. Pak musíte kupovat Activii, která má položivé bakterie.
7. Nejezte ve větším množství tavené sýry a uzeniny. Obsahují rychlosoli a ty štěpí sirné můstky v kolagenu a elastinu v cévách, šlachách a kloubech.
8. Nekonzumujte pražené arašídy – obsahují jedovaté aflatoxiny. Dále chipsy pro opakovaný olejový přepal.
9. Nejezte pečivo uskladněné v igelitu. Již po 3 hodinách na něm začíná růst plíseň Candida albicans (Candida albicans je druh kvasinky, jenž někdy u lidí způsobuje ústní a genitální houbové infekce. Tato mykóza je zejména častou příčinou nemocí a úmrtí u osob se sníženou imunitou).
10. Nekonzumujte ve větším množství vlašské ořechy, nedozrálé banány, dlouze vyluhovaný černý čaj – pro velký obsah tříslovin, které rovněž na sebe vztahují vápník s hořčíkem.
DOPORUČENÉ POTRAVINY jsou ty, které jedli Vaši předkové, kteří se dožili nejvyššího věku a nepotřebovali žít v domově důchodců. Pokud Vás nevyměnili v porodnici, máte to dáno geneticky do vínku.

Přepálené oleje nám způsobují vysoký krevní tlak, říká Petr Lukeš

Člověk má prý jíst to, co se vypěstuje doma?
Ano, v mírném pásmu. Někteří lidé se chlubí tím, že se cpou množstvím mandarinek, pomerančů a podobně. Mě osobně po tomto zas tak moc dobře není. Jižní ovoce se trhá ne úplně zralé. Takže je tam podstatně víc kyselin, než bychom si přáli. Tělo je musí něčím vysrážet, aby to nevadilo organismu. A k tomu tělu slouží vápník a hořčík. A když to jedí ženy po přechodu, zjistí jim osteoporózu. A najednou musí brát preparáty, aby se zachovala ženská hormonální aktivita spolu se správnou vápenatostí kostí - tedy ženské hormony a kalciové preparáty, které jsou poměrně drahé. Tak to je začarovaný kruh. Chlapi tento problém nemají, protože místo jezení citrusů a džusu pijí pivo.

Přepálené oleje nám způsobují vysoký krevní tlak
Vazivo nám likvidují přepalované oleje. A to jsou věci, které nenajdete v knížkách. Oleje se přepalují při 125 stupních. Kdežto sádlo se přepaluje až při 180 stupních. Kdyby se všichni vrátili do dob našich předků a zvlášť těch, kteří se dožili vysokého věku, zjistí, proč tu byli tak dlouho - vařili na sádle. Oleje, které se mají používat za studena, jsou drahé a smažit se na nich nemá. Oni ale na flašku napíšou, že se na nich může smažit.

Dal jsem si tu práci, že jsem si vytáhl z matrik nejstarší obyvatele tady na Boskovicku - v Kunštátě, Olešnici, Letovicích, Boskovicích. Obcházím stařečky, kteří nejsou na Sadové a ptám se jich, jak to dělají, že jsou takoví čiperní a co vaří. Teď už jsem důchodce a když přijdu za tím pětadevadesátiletým staříkem, tak on mi říká: jó, mládenečku, to my za mladších let jsme toto vůbec neměli. Když jdeme do obchoďáku a vidíme barevné regál, tak zrychlíme krok, protože tam je nejvíc těch šméček. Tito staříci dokázali, přes všechny ty žvásty v masmédiích, že jejich životní zkušenosti svědčí o správnosti jejich životosprávy.

Dal jsem si tu práci a vypsal jsem si, co by člověk neměl dát do pusy podle těchto staříků. Tento seznam dám k dispozici, které doporučuji jako Lukeší desatero.

Ti staří lidé smaží jen na sádle?
Mám zážitek z Kunštátu. Po sametce jsme začali prohlížet děti v ordinacích a ne ve škole a já jsem z celé kunštátské školy vytestoval 45 dětí, které měly vyšší krevní tlak. Byl tam jeden, který měl tlak 180/120. Poslal jsem ho do nemocnice a za 14 dnů ho vrátili, že mu tlak klesl s diagnózou juvenilní hypertenze. Za tři měsíce se objevil v ordinaci znovu, tak jsem mu změřil tlak a zase měl 180/120. Tak jsem ho poslal znovu do špitálu, on za tři neděle zpět, diagnóza potvrzená. Náhodou jsem se octl o desáté přestávce ve škole a z těch 45 dětí jsem potkal minimálně polovinu, jak chodí po chodbě a každé si nese pytlík slaných buráků nebo čipsů. Říkal jsem jim: děcka nejezte to, vždyť ten vysoký tlak máte z toho! Byli před pubertou nebo už v pubertě a tak mi řekli: nestarejte se! Pozval jsem si rodiče a začal jsem jim to vykládat. A zrovna matka toho, co měl tlak nejvyšší, neměla na synka čas, ale byla velice šikovná podnikatelka. A tak jsem jí doporučil, ať toho podnikání nechá, protože nebude mít dědice. Ona mě řekla, ať mu dám nějaké patáky a nestarám se, co jí. Takový tlak, jako měl její syn ve 13,5 letech má dospělý chlap v pětasedmdesáti. A to srdce to nevydrží déle než pět, sedm let; kdyby byl sportovec, tak deset. On je mladý, dejme mu dvojnásobek, dejme mu patnáct. To se stalo v roce 1993. Kluk dnes má 28, je v invalidním důchodu, váží 130 kilo a chodí se dívat na děcka, jak bruslí a sportují, pohybuje se jak malý golem a moje prognóza se asi naplní.

Když mi někdo řekne, že olej je zdravý a že opakovaně přepalovaný ve fritéze neškodí, tak mu musím oponovat. Já jsem čipsy a slané buráky miloval taky, když jsem je viděl, slintal jsem jak Pavlovův pes. A tlak mi začal postupně stoupat. Od roku 1993 jsem neměl v ústní dutině nic, co by bylo připravováno na přepáleném oleji. Zatím se mi to vyplácí.

Smažené prostě zvyšuje tlak. Když sníte sto tisící pytlík buráků či čipsů na 100x přepáleném oleji, je to, jako byste snědla tabletečku cyankáli. Přepalované tuky vyčerpávají žluč a žlučové kyseliny, které jsou nosiči sírových můstků do našeho vaziva, aby bylo pružné. Proto po smažených jídlech máme bolesti kloubů a úponů svalů, které dostávají zabrat ještě rychlosolemi.

Sůl jako taková je zdravá
Existuje něco jako sodnodraselná pumpa v buňkách, kdy draslík vynáší binec mimo buňku a na jeho místo nastupuje sodík. Vzápětí se vymění. Měli by si všichni biochemici oprášit tento mechanismus. Sůl ale škodí, když už máte poškozené ledviny. To zadržuje vodu a způsobuje nástup vyššího tlaku. Naopak, když jsme zdraví, podporuje rychlejší očistu veškerých nedobrot z organismu.

Jak je to s rychlosolemi?
Ony ty rychlosoli se sypou nejen do uzenin, ale i do tavených sýrů. Ten čím je víc roztíratelný, tím víc je tam rychlosoli. Rychlosůl je dusitan draselný s dusičnanem sodným v poměru 2 : 5. Dusitan draselný rozpouští sírové můstky v elastinu, což je základ cévní stěny. Proto se vyskytují křečáky, hemoroidy, krvácení z dásní při čištění zubů. Dusičnan sodný rozpouští sírové můstky v našem kolagením vazivu, které je základem chrupavek kloubních, úponů šlach a plotének. Proto je tolik tenisových loktů, bolavých ramen, vyskočených plotének a ostatních pohybových poruch.

Rychlosůl se u nás začala používat od roku 1968. Od té doby vzkvétá ortopedie, výměna kloubů kyčelních a koleních a stává se královnou medicíny. Ve veřejných stravovnách i ve školách se musí vařit na oleji, což dokončuje dílo zkázy našeho pohybového aparátu.

Tyto potraviny jsem kdysi miloval hodně. Dostával jsem je. Za pouhých 11 měsíců jsem si utrhl achilovku a přemýšlel potom proč. Pak jsem měl taky 21x vyskočené plotýnky a když mě odvezli do Brna na operaci a řekli mi, že každá druhá tato operace končí ochrnutím a na vozíku, rozsvítilo se mi v hlavě. Držel jsem 17 dnů hladovku, pil jsem 6 litrů denně a dal jsem se do pořádku. Vzpomněl jsem si, že to stejné jedí mí pacienti, kteří za mnou chodí. Jenže oni stejné množství jedli průběžně po celý rok a já za měsíc. Následek byl ten, že jsem kvůli tomu málem ochrnul.

Velkou chybou našeho zdravotnictví je jeho atomizace. Celostní medicínu již téměř nikdo neumí. Když jsme se přistěhovali po válce do Boskovic, bylo zde na celý boskovický okres 20 doktorů včetně zubařů a stále se na giganty obvoďáky vzpomínalo, jak zvládali 50 tisíc obyvatel - doktoři Mareš, Výbora, Kocman, Zeman, Treu a další, kteří uměli všechno a diagnózu, velice přesnou, dělali na podkladě anamnézy (pohovoru s pacientem).
Teď se převážně spoléhá jen na laboratoř a ostatní přístroje a nad pacientem se málokdy sejdou jednotliví odborníci všichni najednou. Nyní je tu přes 200 doktorů bez zubařů a nevypadá to, že by si váleli šunky. Někde je chyba a protože lidi nesladí, tak se jim ani nerozbřeskne.

Cukr je pro nás požehnání, tvrdí například MUDr.Petr Lukeš

Pijme colu, je v ní cukr!
Když řeknu, že Coca cola je nejzdravější nápoj u nás, tak 90 procent lidí, kteří jsou zblblí podplacenými lékaři, se chytne za hlavu a myslí si něco o mé pomatenosti. Když chci psát nebo povídat o Coca cole, tak své tvrzení musím mít podložené, což se o mnohých pisatelích říci nedá.

Já vypiju denně 2 litry coly. Nepředpokládám, že by doktoři byli tak hloupí sami od sebe, když vystudovali medicínu, a že by si nepamatovali, že například kyselina fosforečná je pro nás nejdůležitější kyselina na této planetě. Drží totiž genetický kód DNA, protože ta jediná je schopna tvořit esterické můstky, které drží šroubovici DNA, aby se nerozpadla. Kdybychom tu kyselinu neměli, budou se rodit různé zrůdy. Coca cola, která je konervovaná kyselinou fosforečnou nám vůbec neškodí, právě naopak.

Další důležitou funkcí kyseliny fosforečné je její schopnost tvořit makroenergetické vazby v ATP, dále s glukózou a fruktózou a kyselinou pyrohroznovou. Při odštěpení jedné molekuly této kyseliny se uvolní energie 12 kcal, která je okamžitě zpracována pro další funkce a reakce v buňce (opakování pro lékaře).

Rovněž s despektem je tvrzeno, že výborně vypucuje záchod a povolí šrouby. Zkoušel jsem to, ale není to pravda. Když chcete vypucovat varnou konvici, použijete na to ocet nebo kyselinou citrónovou a nikdo vám neříká, kromě mě, že je to šméčko pro tělo.

Kyselina fosforečná a fosfáty se dřív, kdy ještě nebyl farmaceutický průmysl tak hladný, používali do mýdel, čistících prostředků a saponátů. Nyní se fosfáty pomalu odstraňují a do čistících prostředků a saponátů se dávají bioenzymy, které člověku škodí. Fungují totiž jako dráždidlo a alergen na sliznici dýchacích cest. Takže, když si kupujete prací prostředek, kde je psáno velkým písmem bez fosfátů, je velmi pravděpodobné, že si přivodíte alergii.

Jakou cestou jsme v minulosti získávali kyselinu fosforečnou?
No, ze stravy. Když jíte maso, tak ze stavby masa samého, ale i z buněk ostatní stravy, protože obsahují DNA. Coca-colu piju již od roku 1963, kdy jsem ji dostal jako odměnu za to, že jsem udělal příjmačky na zdejší gympl. Vím, že je to nejzdravější nápoj u nás, protože obsahuje kromě kyseliny fosforečné trávící fermenty, které jsou podobné wobenzymu.

A za ten platíme velké peníze, když ho potřebujeme.
Coca colu vymyslel v roce 1885 americký lékarník John S. Pemberton z Atlanty v Georgii a při výrobě mimo jiné použit extrakt z cocy a colových ořechů. Nápoj se prodával v okolních lékárnách jako „tonik stimulující mozek“. Kdo má trávící problémy jako například zvracení a nechutenství a dá si vyštěrchanou a mírně naředěnou ledovou coca colu, tak se mu udělá dobře. Bohužel přesto, že to lidé již vyzkoušeli, se nikomu nerozbřesklo. Že by si řekli, že na zanícený trávící trakt se dá šméčko a ono se to vyléčí...

Dále by si měli doktoři vzpomenout, že naše kosti jsou složeny z 85 procent z fosforečnanu vápenatého. To je ohromná zásobárna vápníku a kyseliny fosforečné. A jak někdo tvrdí, že Coca cola odvápňuje, tento proces není tak jednoduchý. Protože naše kost je tvořena a odbourávána dvěma druhy buněk. Jedny se jmenují osteoblasty, které tu kost staví za pomocí alkalické fosfatázy. A dále máme osteoklasty, které kost odbourávají a tuto reakci katalyzuje (spouští) kyselina citrónová.

Ta je ale dnes téměř ve všech potravinách.
Ano, díky kyselině citrónové, která se dnes sype téměř do všeho, je tolik osteoporóz a mnoho lidí je léčených vápníkem, hořčíkem a ženy ženskými hormony.

No a co ten cukr?
Nechápu, proč je cukr tak zavrhovaný, když ve fyziologii ve 2. ročníku na medicíně je napsáno, že srdíčko jedním stahem vypudí 1,2 dcl krve, za 1 minutu je to kýbl krve a za den cisterna o 10.000 litrech. Osmdesátiletý člověk načerpá srdíčkem 350 milionů litrů krve, což je celá Křetínka, než začne přetékat.

Měli by si všichni uvědomit, na co to srdíčko jede. Myslíte si, že na cereálie, jogurty, na makrobiotické potraviny jako například naklíčené obilí a podobně? Ne – jede na cukr, a to právě na hroznový cukr - glukózu, která je obsažena v řepném cukru společně s ovocným cukrem - fruktózou. Další orgán, který jede na cukr, jsou játra. Bez glukózy a kyseliny glukuronové bychom nestrávili a nezlikvidovali spoustu toxinů, které dostáváme v každodenní potravě. Hroznový cukr nám jede do svalů, takže když sportovec chce podat výkon, musí dostat dostatek cukrů. Ale nejdůležitější orgán, na který cukr jede, je naše mozkovna. A to opět na hroznový cukr. Zase se najdou lékaři, kteří budou tvrdit, že cukr je jed. Můj otec, také lékař, říkával mé matce: „Slaď tomu Petrovi trochu víc, jeho příroda neobdařila jiskrným intelektem, tak ať mu to více myslí a všechno si pamatuje.“ Myslím, že díky otci jsem to co jsem, že jsem si třeba udělal i druhou vysokou školu. Dále fruktóza, která je druhá molekula v sacharóze, je důležitá jako velký zdroj energie, ale hlavně pro pány je motorem bičíku našich spermií. Proč se tedy potom všichni diví, že máme tak nízkou pohyblivost spermií a spousta pánů nemůže oplodnit svou partnerku. Také tvrzení, že cukr a jeho nadměrný přísun, by mohl způsobit cukrovku, je rovněž mylné. Při glukozotolerančním testu je slinivka schopna zpracovat za 2 hodiny 7 dkg podaného cukru a glykemie nám klesne na normál. A o slinivce platí totéž, co o každém jiném orgánu v těle. Když chcete mít vyfachčené svaly a srdce, musíte je trénovat.

Víte dobře, že když si člověk zlomí nohu a dají mu ji do sádry, tak za 3 týdny proběhne atrofie z inaktivity a stehenní sval se zmenší o ¼ svého objemu. Takže u mě je nejvíce vypracovaná slinivka, protože už od rána dostává 5 kostek cukru v kávě, v zápětí mnoho sklenic Coca coly a moje beta buňky langerhanzových ostrůvků si patrně už říkají, kdy nám dá pokoj, abychom mohly také atrofovat.

Své povídání bych rád zakončil zvoláním citátu Julia Fučíka „LIDÉ, MÁM VÁS RÁD, SLAĎTE!“ (snad se vám rozbřeskne a přijdete na to, komu to prospívá...)

Nízkotučné potraviny, tvarohy, jogurty
To je to největší šméčko, které může být. Ten tuk je chemicky odstraněn. Nikdo z dlouhověkých, s nimiž jsem mluvil, by si nekoupil nízkotučný tvaroh, nejedí Hery, Flory, jedí máslo. Žádná kráva své telátko neotráví, to raději zdechne, ale člověk člověka za pár mincí zlikviduje jako potkana....
Jogurt už se nedělá tak jako dřív. Ten se dělá tak, aby vydržel co nejdéle. Za našich mladých let jste snědla dva jogurty a víc jste nemohla, protože jste si zažívací trakt osídlila mikroby, které potřebujete - laktobacilem, který měl reprodukční schopnost. Pak už jste jogurt nemusela, protože si tělo řeklo, že má dost, stačilo třeba dvakrát do měsíce.

Ten laktobacil, který je třeba v aktimelu, je udělán velice šikovně - on má enzymatické schopnosti dál, ale hlubokým zmrazením ztratil reprodukční schopnost. To, co má odvést, tam odvede. Ale musíte ho denně. To je velice geniálně vymyšleno.

Je to opravdu tak, že je to úmysl?
To už si přeberte jak umíte.

Ten lék nezmizí, farmaceutické firmy na něm vydělávají
Říká se, že cholesterol je strašný, ale opak je pravda. Všichni by měli vědět, že cholesterol je základní stavební kámen našich nejdůležitějších pohlavních (ženských i mužských) kůry nadledvin - kortikosteroidů proti zánětu a hormonů udržujících náš minerální metabolismus - aldosteronů. Dále je základní stavební kámen buněčných membrán spolu s fosfolipidy a bílkovinou tvoří celistvost buňky.

Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal ve Zdravotnických novinách článek, že léky na snížení cholesterolu zhoršují paměť, sexuální funkce, způsobují deprese, zhoršují pohyb, spánek, vyvolává pneomopatii.

Internista by se měl zeptat - spíte dobře? Už nebudete. Máte dobrou paměť? Už si budete pamatovat kulový. Jediný, co vás bude těšit je to, že máte nízký cholesterol. Jestli jste měl dobrou náladu, budete trpět depresemi. Jestli jste dosud vyběhl jako fretka do třetího patra, nyní už polezete zadýchaný, protože budete mít instersticiální pneomopatii. Jediný, na co nemá vliv je, že se dobře vymočíte. To napsal ústav pro kontrolu léčiv! Ten lék už by dávno zmizel, ale protože farmacie na něm vydělává, prodává se i nadále. Lidi se akorát musí seznámit s jeho negativními účinky.

Nepřipadá vám to tak, že je potřeba nás jaksi udržovat jako méně schopné?
Tímto způsobem probíhá tichá genocida bílého obyvatelstva. Jediná moudrá plemena, která si do tohoto nenechá kecat, jsou žlutí a Rusové. Jak jsem je dřív moc nemusel, teď je obdivuju, protože odtajnili tolik věcí včetně parazitologie, že vám lezou oči navrch hlavy. To všecko jsou odtajněné věci, které se dělaly jako kosmický výzkum.

Vedle těch informací, které jste teď podal, byste měl podat informace relevantní tak, aby si lidi neřekli - vždyť on je úplný magor.
Já jsem svoje ego už dávno poslal ke všem čertům, takže mě je jedno, jestli si o mě někdo myslí, zda jsem či nejsem magor. Ten, kdo je ješitný, by toto nepustil. Ti, co jsou moudří, si to přeberou a řeknou - asi to nebude tak hrozný, já vyzkouším. Třeba někdo, kdo to vyzkoušel, řekne - ty jeho metody byly hrozný a víc nepřijde...

Jaké jsou dnes nejrozšířenější choroby, kterým lze předcházet?
Mezi obyvatelstvem je rozšířena řada plísní, které nám snižují vitalitu a hlavně imunitu. Nejčastější plíseň je moučná – Candida albicans. Ta se objevuje již za 3 - 12 hodin na pečivu, které necháme uloženo v igelitu. Tato plíseň způsobuje moučnivku na sliznicích dutiny ústní, hlavně u dětí a u žen na přirození. Situaci podporují i ostatní plísně, hlavně na burácích, které produkují nejhorší jedy – aflatoxiny. Dále podporují plísně antibiotika braná opakovaně a dlouhodobě. Plísně jsou zákeřné proto, že nám nedělají teploty, pouze je nám slabo a divně a snadno pak chytáme běžné infekce.

Proč?
Protože se navazují na receptory T-lymfocytů, což jsou naši buněční zabíječi v první linii v obranyschopnosti. Ty ztratí svou důležitou funkci makrofágů a pak viry a bakterie mají volný vstup do těla. Pak se divíte, že jste opakovaně nemocní. Když to pacientům vysvětlím a oni dodržují určité zásady, pak za půl roku přijdou a řeknou – víte, že jste měl pravdu. Teď už je mi podstatně líp a mám více energie.

O parazitech toho moc nevíme, spíš tušíme. Světová zdravotnická organizace říká, že dětská populace je z 80 procent promořená roupama. Léky likvidují pouze dospělé jedince, ne vývojová stádia. Ať si lidé doma chovají kočičky, pejsky, a další miláčky, ale měli by se pravidelně odčervovat nejen miláčci, ale i lidi.

Jak s touto skutečností pracuje lékařská veřejnost?
No, ono se to těžko diagnostikuje, lékař by se o to měl zajímat, měl by to znát. Je to takový nezáživný, protivný, lékař by měl pacienta víc zpovídat, ale ono je lepší klápat do počítače než žvanit s pacientem. To už lékaři zapomněli! Bohužel, spousta onkologických onemocnění nejsou onkologická onemocnění. Imitující onkologický nález vám udělá i plíseň nebo taky parazit. Onkologové začnou dávat chemoterapii, ozařovat a ten človíček chřadne a nakonec ho zabije parazit, nikoliv rakovina.

Co mají dělat lidé, kteří mají špatnou zkušenost s lékaři a nevěří jim?
To je hrot ledovce, není to zas tak časté. Člověk by měl ale zavzpomínat, kde kdy pobýval. Zvlášť, když mu doktoři řeknou – to je divný, onkomarkery nemáte.

Teď se vyvíjejí přístroje, které detekují frekvence těch různých parazitů. Je to přístroj založený na vegetativně rezonančním testu, kdy se zjistí, kolik vibrací dává škrkavka, kolik roup, tasemnice a podobně.

Lékaři to ale nedělají.
Dělají to alternativci, ale hlavně inženýři. To je jejich obor. Doktoři tomu ale stejně nevěří.

Jaké parazity si lidé vozí z dovolených

Volné pokračování rozhovoru s nekonvenčním důchodcem MUDr. Petrem Lukešem
Proč nekonvenčním? Protože konvence nám a zvláště malým dětem komplikují život. A v období puberty a i později se proti nim teenageři bouří. Abych to vysvětlil: šla maminka s tříletým dítětem ze schodů a já šel náhodou proti nim. Maminka, aniž by sama pozdravila, povídá soustředěnému dítěti - pozdrav pěkně pana doktora. To vzhlédlo, udělalo krok do prázdna a sypalo se ze schodů. A já měl hned práci.

Rodiče by měli jít příkladem a ne komandovat. Dítě kopíruje svoji matku. Příklad: Když si matka holí chloupky na nohách, dítě vezme holicí strojek a dělá totéž. Když matka vaří, dítě chce vařit taky.

Konvence jsou pro snoby, kteří nám pak určují, jak se máme chovat a spisovně hovořit. Můj otec měl na to vtip: Dva pražští Pepíci se baví a jeden se ptá druhého - hele, vole, co jsou to za lidi ti snobové? - No to jsou lidi, co místo hovno říkají nikoliv.

Život je jako mince. Má dvě strany. Panna je ta slušná, snobská a orel ta sprostší, ale realistická. Co myslíte, že každému v životě denně ráno padne? Panna či orel?

Ještě bych chtěl předeslat a zdůraznit, že nerozvíjím teorie, ale říkám zkušenosti - empirii - převážně svoji. Rozdíl mezi teorií a empirií je v čase. Teorie je dočasná, než s e objeví další chytrolín a tu předchozí vyvrátí logicky znějícími argumenty. Empirie, neboli zkušenost je trvalá a já tomu říkám „rozbitá huba“. Když předáváte rozbitou hubu, zvláště svým potomkům, tak tomu moc nevěří a říkají si, - co když ten tata kecá, musím to zkusit sám.

Tedy - nic nevnucuji, pouze s vámi sdílím své zkušenosti.

„Měl jsem nejmenší nemocnost na celé Moravě, to mám potvrzené ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, Pojišťovny ministerstva vnitra. Nejmenší počet chroniků, nejmenší počet onemocnění z braní antibiotik a tak dál,“ říká dnes Petr Lukeš.

Zápal plic u dětí, antibiotika
Dítě prý má zápal plic, dostane antibiotika. Přes den nezakašle. Večer lehne do postele a kašle a kašle a kašle. Rodič ale nepřemýšlí tak, že dítě přes den lítá, nic mu není, jakmile ale lehne do postele, začne intenzivně kašlat.

Antibiotika jsou bez efektu, navíc třeba rozbory zjistí, že dítě nemá zánětlivé markery. To znamená zvýšené leukocyty, není zvýšená sedimentace, CRP - a ten se zvyšuje už po několika hodinách jakmile do vás vlítne nějaký virus či bakterie.

Na parazity nikdo nemyslí. Když já pak dávám přípravky na škrkavky a roupy, matky se diví, že dostaly léky proti parazitům. Ti červíci leží v plicích tři týdny a ty děcka jsou z toho strhaný, kašlou celou noc, matky jsou naštvaný, otcové taky, kantoři taky, protože to přetrvává i v dopoledních hodinách, protože děcka mají překrvený dýchací cesty. Když uděláte rentgen, najde se tam zastínění, které skutečně ukazuje na pneumoponii. Musíte si to dát dohromady a říct si - toto už má potřetí, vždycky tři neděle se čtrnáctidenní nebo i delší pauzou a pak to znovu začne. Pro parazity je typické, že začnou klást vajíčka v době novoluní - týden před dozráním měsíce a týden po.

Možná tomu nebudete věřit, ale já jsem třeba za týden měl pět svých registrovaných dětí a patnáct nepříslušných, se kterými přišli rodiče za mnou na radu - nešlo by mu zvednout imunitu a podobně. Samozřejmě, že jsem si pomáhal ještě laserem, udělal jim akupunkturní body, které mají vliv na zvýšení imunity.

Používal jste tedy i čínskou medicínu
Ano, ale laserovou, která byla bez bolesti. Ty děcka ke mně chodily rády, protože to nebolelo, chodily na světýlko a ještě měly doporučenou kokakolu a zmrzlinu a k tomu ještě sladké ledové kuličky.

Proč sladké ledové kuličky a dokonce každou hodinu?
Matky se divily. Tak jsem říkal - podívejte se, nás v mikrobiologii vždycky učili, že 90% těch nejpatogennějších mikrobů, jako jsou streptokoky a pneumokoky a podobně se množí od 45 do 90 minut. A když jim za 60 minut dáte něco ledového, nemůžou se namnožit. Proč studené kuličky? Když nechceme, aby nám něco sežrali mikrobi, dáme to do mrazáku nebo lednice. Ty naše drobečky tam dát nemůžeme, takže jim musíme každých šedesáti minut dát něco studeného do toho krčku. Matky koukají, pak to vyzkouší a zjistí, že to funguje. Proč třeba toto neříkají děckaři?

O parazitech toho zatím moc nevíme.
Moc o nich nevíme, spíš tušíme. Světová zdravotnická organizace říká, že dětská populace má 80% promoření roupama. A ty jsou tam furt. Likvidujete je léky, ty však likvidují pouze dospělé jedince. Nezlikvidují jejich vývojová stádia, vajíčka, larvy a ty v nás pak dělají ten binec – spolu s plísněmi snižují imunitu. Zde je vysvětlení všech těch hrozných kašlů a podobně. A proto by se měly občas ty antiparazitární přípravky dávat. Není ale jen dětský roup a dětská škrkavka, jsou i kočičí a psí roupy a škrkavky. Ty u lidí nedojdou do vyspělého jedince, ale jen do larválního stádia, takže ty děcka můžou ty larvičky mít v sobě třeba rok. Ony se tam salaší a když mají příhodné podmínky, začnou se hýbat, dělat paseku a děcka začnou kašlat nebo mít potíže s čuráním, protože se larvy hodně usazují v močových cestách. Nebo se děti pomočují - to dělají ty krevničky, pak se usazují v játrech a plicích a bohužel i v mozku. Přes lymfatický systém se dostávají do nosohltanu – do středouší, do mozkové tkáně. Vznikají také parazitární zápaly mozkových blan a ono se vůbec nepřijde na to, proč. Dále polypy v dutinách, objevují se i u populace dětské. Ale to, že si doma pěstují kočičky, pejsky, a další miláčky, neřeší. Ať si je chovají, ale měli by se pravidelně odčervovat nejen miláčci, ale i lidi.

Jak s touto skutečností pracuje lékařská veřejnost?
No, ono se to těžko diagnostikuje, lékař by se o to měl zajímat, měl by to znát. Měl by totiž pacienta víc zpovídat a ono je lepší klápat do počítače a psacího stroje než žvanit s pacientem. To už lékaři zapomněli!

A hlavně – doktor teď už spoléhá jenom na laboratoř. Co dostane z laboratoře, je posvěcené, co nedostane z laboratoře, pokrčí rameny a řekne – nevím. Bohužel, spousta onkologických onemocnění nejsou onkologická onemocnění. Imitující onkologický nález vám třeba udělá plíseň, která se jmenuje aspergilus. Ta se lokalizuje do našich mateřských znamének a pod ním jsou paraziti schovaní. Jak se do něho šprtne, rozseje se. Nebo třeba takový měchožil zhoubný, to je lahůdka, ten vám imituje nádor v břichu a on to vlastně není nádor. Onkomarkery vám vyjdou negativně a přitom máte v břiše rakovinu jako bejk. Onkologové začnou dávat chemoterapii, ozařovat a ten človíček chřadne a chřadne a nakonec ho zabije parazit, nikoliv rakovina.

Těch parazitů díky tomu, že se otevřely hranice, je čím dál víc. Jsou tu ty, které tu vůbec nebyly. Třeba z Egypta se vozí tyfus. Tam to přenáší blecha. Je tam často nedýchatelno, blech hromada. Za mnou přijde maličký človíček a má na kůži příznaky skvrnitého tyfu. Tak se ptám - to vypadá jak skvrnitý tyf od pyramid. A rodič řekne - jo, my jsme tam byli před rokem.

To cestování může přese všechna opatření - tedy evropský servis a sterilitu v hotelích, přesto přinést nebezpečí?
Třeba spousta parazitů je z Turecka. Ty, který tady třeba vůbec nikdy nebyly. Motolice ze skopového jdou přímo do slinivky břišní. Dokonce se říká, že 40% slinivek, které jsou nabourané, jsou způsobeny motolicemi právě od skopového. Když to zasáhne sekretorickou část, je z toho diabetus, když extretorickou, přijdou záněty. A když to trvá moc dlouho, může se to zvrhnout až do rakoviny slinivky. Na tu parazitologii tady vůbec nikdo nemyslí.

A to je teď hodně módní záležitost v alternativní medicíně.
Protože je to těžko detekovatelné, tak se tomu každý spíš vyhne. Než se parazit namnoží, trvá to někdy rok i déle. Paraziti jsou takový chytrý stvoření, který nechtějí naštvat svého hostitele. Oni s ním jsou pořád v symbióze a až se teprve namnoží do velkého množství, tak se obyčejně roznesou po těle a pak to bouchne. A pak se všichni diví jakto, že je tolik chorob, nad nimiž si doktoři lámou hlavu. A zapomínají na oblast právě parazitologie.

Když znáte průběh parazitárních chorob a posloucháte pacienta, jak vykládá a zeptáte se ho - byl jste tam a tam? Najednou vám naskočí - krevničky si mohl dovézt, motolici, svalovce, který se u nás teď začíná hodně rozšiřovat díky importovanému vepřovému masu, které se sem vozí za laciný peníz. Tam se vůbec nedělají testy. Svalovců je v lidech moc. Říkají - mě bolí rameno, sval a diví se, proč najednou. Když se ho pak začnete ptát, tak se vám sejdou informace. Většinou ten svalovec vejde do místa, které bylo nějakým způsobem tangované - člověk spadne, narazí si bok a najednou tam má svalovce. Ten je šťastný, že našel místo, kde se může usalašit. A když se člověk do stejného místa praští ještě jednou, svalovec se roztrhne a když zrovna má vajíčka, tak je to katastrofa - ty se rozesejí do celého těla.

Lidé třeba právě proto nevěří lékařům a co mají dělat?
To, o čem mluvím, je hrot ledovce, není to tak časté. Člověk by měl ale zavzpomínat, kde kdy pobýval. A když mu doktoři řeknou – to je divný, onkomarkery nemáte...

Teď se vyvíjejí přístroje, které detekují frekvence těch různých parazitů. Je to přístroj založený na vegetativně rezonančním testu, kdy se zjistí, kolik vibrací dává škrkavka, kolik roup, tasemnice a podobně.

To abychom dnes byli pomalu každý sám sobě doktorem.
Bez medicíny se neobejdeme. Třeba chirurgie je důležitá, bez ní bychom se neobešli. Akorát se strašně moc používají věci, které by se používat neměly, jako jsou různé kortikoidy, cytostatika na nevysvětlitelné revmatismy a podobně. Pak to má katastrofální následky.

Pořád hledám radu pro lidi. Chodí po doktorech a jsou z nich zmatení. Co mají dělat?
Alternativci mají ty biorezonanční mašinky, které zjistí ty plísně, parazity a podobně a pak se to léčí zase tou biorezonancí.