Škodlivost teflonových pánví

Ing. Zdeněk Rozehnal

Nepřilnavý povrch – to je hlavní výhoda teflonových pánví, které nechybějí prakticky v žádné domácnosti.

Nyní se však ukázalo, že při vysokých teplotách se z tohoto materiálu mohou uvolňovat chemické látky, které způsobují zdravotní problémy

Teflon byl objeven vědcem pracujícím pro společnost DuPont v roce 1939. Dnes je používán nejen na výrobu nádobí, ale i ve stovkách dalších výrobků, mezi něž patří třeba oblečení či koberce s „nešpinivým“ povrchem. Jako první upozornila na problém americká televize ABC.

V čem je problém teflonových pánví?

Lékařské výzkumy upozornily na několik problémů, které Teflon může způsobovat. První je výskyt chemické látky C8, která se k výrobě tohoto povrchu používá, v krvi lidí včetně dětí. Do těla se dostává nejen s potravinami připravovanými na teflonovém povrchu, ale i kůží, pokud nosíte oblečení s touto látkou. Od roku 1962 se na výrobu pánví s nepřilnavým povrchem používá látka PTFE - polytetrafluoretylen. Používá se dodnes a vědci se už delší dobu zabývají tím, že při přehřátí pánve se z ní začínají uvolňovat nebezpečné výpary.

O jaké teploty jde?

Podle výzkumů se kritickou hranicí stává zhruba 260 stupňů Celsia - proto se na některých výrobcích objevuje upozornění, že se mají používat pouze do 260 stupňů Celsia. Této teploty ale dosáhnete zhruba po čtyřech minutách smažení. Po delší době pokusný teploměr ukázal až 400 stupňů Celsia. Od teploty 360 stupňů Celsia se začíná uvolňovat směs velmi nebezpečných výparů, mezi které patří například plyn PFIB. Tyto výpary se usazují v plicích a způsobují podobné symptomy jako chřipka. Pro lidské zdraví působí PFIB jako potenciální karcinogen. Profesor Jiří Patočka, toxikolog z Jihočeské univerzity vysvětluje: “PFIB je dusivý plyn, desetkrát jedovatější než fosgen a je schopen vyvolat plicní edém. Jeho účinek může být smrtící. Navíc se zjistilo, že o problému výparů z přepálených pánví dobře ví chovatelé ptáků. Zjistili, že jim nejen škodí, ale přímo je i zabíjejí. Postavit klec s kanárkem v kuchyni proto není nejrozumnější.

Co dál?

Výrobci přiznávají, že teflonové pánve budou i nadále prodávat. „Je totiž na lidech samotných, jak se zachovají ke svému zdraví. Pokud budou chtít dál smažit na teflonu, nabídneme jim ho, ovšem zároveň máme i alternativu,“ říká Pavel Staněk, majitel společnosti Potten & Pannen.

Situaci totiž využila konkurence a na trh uvedla Pánve GreenPan, které mají nepřilnavý keramický povrch Thermolon, který odolává teplotám až 450 stupňů Celsia a samozřejmě je také odolný proti poškrábání a je nepřilnavý. Na pánvi tedy můžete smažit a flambovat, aniž byste samotnou pánev poškodili. Pánve jsou vhodné pro všechny typy sporáků, včetně indukčních.

Co k tomu dodat?

Byznys především, zdraví nezdraví (stát mlčí stejně jako u nekvalitních potravin a vody a o léčení vážných nemocí nemluvě). Pokud neznalí (my to nebudeme šířit) budou chtít dál smažit na teflonu, nabídneme jim ho.....MY (výrobci teflonových pánví) ho, ale nebudeme používat. Řešení v tomto případě je jednoduché, keramický povrch pánví.

Bohužel výše uvedené je špička ledovce.

Toxické částice a plyny, které jsou označovány jako produkty teflonových výparů, spolu s teplotami, při nichž se uvolňují (kompletní přehled, i když se při smažení hodně vysokých teplot běžně nedosáhne):

• 240°C – Ultrajemné částice: Teflon produkuje velmi malé (ultrajemné) částice, které jsou velmi toxické. Během deseti minut vyvolávají u krys vážné poškození plic. Delší působení těchto látek způsobuje smrt. I při vyšších teplotách teflon uvolňuje toxické plyny. Někteří vědci zjistili, že toxicita teflonu je výsledkem společného působení částic a plynů, a to zřejmě proto, že plyny se vstřebávají do částic, jež se vzhledem ke své nepatrné velikosti usazují hluboko v dolní části dýchacího ústrojí
• 360°C – Tetrafluoroetylen (TFE): Národní toxikologický program v USA považuje TFE za velmi pravděpodobný lidský karcinogen, protože prokazatelně vyvolává rakovinu u laboratorních zvířat. Jeho účinek na lidi nicméně dosud nebyl dostatečně zkoumán. U krys vdechování TFE způsobuje nádory na ledvinách, játrech, jaterních cévách a jednu formu leukémie (mononukleární)
• 360°C – Hexafluoropropen (HFP): U lidí může kontakt s fluorouhlíky jako HFP v ést k podráždění očí, nosu a krku, bušení srdce, nepravidelnému tepu, bolesti hlavy, mdlobám, hromadění vody na plicích a v extrémním případě i smrti. U pracovníků, kteří byli látce vystaveni dlouhodobě, se projevovala zpomalená motorika, poruchy paměti a učení. U myší a krys vyvolává vdechování HFP léze na ledvinách, snížené hladiny lymfocytů a zvýšené močení. HFP také zvyšuje abnormality chromozomů ve vaječnících křečků. HFP se používá jako „inertní“ přísada do pesticidů, což ovšem neznamená, že není toxický, pouze to není aktivní složka pesticidu
• 360°C – Kyselina trifluoroctová (TFA): Toxicitou této kyseliny se zabývá jen minimum studií, avšak ty, které existují, zjistily u krysích embryí zpomalený růst buněk majících na starost tvorbu kostí (osteoblastů) a chrupavky (chondrocytů), a rovněž i defekty nervové trubice. Jiné studie ukazují, že HCFC-123, hydrofluorouhlík (freon) rozkládající se na TFA, způsobuje u dospělých lidí i zvířat zvětšení jater a sníž ené hodnoty glukózy, triglyceridů a cholesterolu. Není však známé, zda za tyto poruchy může HCFC-123 nebo nějaký metabolit. Pokus na opicích zjistil, že po podávání HCFC-123 byla hodnota TFA u nenarozeného mláděte šestkrát vyšší než v krvi matky. Dlouhodobý dopad TFA na životní prostředí není znám, avšak tato látka je velmi odolná a toxická pro rostliny. TFA je také produktem rozkladu celé řady hydrochlorofluorouhlíků (HCFC) a hydrofluorouhlíků (HFC), používaných jako náhrada chlorofluorouhlíků (CFC), které jsou silnými požírači ozónu používanými v chladících zařízeních, aerosolech a jiných produktech. Vědci nedávno vyslovili domněnku, že vysoké hladiny TFA v životním prostředí mohou být částečně zapříčiněny zahřívaným teflonem a jinými fluoropolymery, neboť hodnoty naměřené v životním prostředí jsou vyšší, než se předpokládalo
• 360°C – Kyselina difluoroctová (DFA): O toxicitě této kyseliny je známo jen velmi málo, přestože u krys došlo jejím působením k toxi ckému poškození jater
• 360°C – Kyselina monofluoroctová (MFA, fluoroctová kyselina neboli sloučenina 1080): MFA je extrémně toxická, již dávky od 0.7 do 2.1 mg/kg jsou u člověka smrtelné. Postižení si nejprve stěžují na nevolnost, zvracení, otupělost, brnění, úzkost, svalový tik, nízký tlak a rozostřené vidění. Pokud je dávka vyšší, dostaví se nepravidelný tep, infarkt myokardu a silné křeče vedoucí k zastavení dýchání. MFA se rychle rozkládá na látku nazvanou fluoroacetát. Fluoroacetát sodný se dříve používal jako velmi účinný jed na hlodavce. V těle hlodavce se rozkládá na sodík a fluoroacetát, který má na svědomí jeho toxicitu. Fluoroacetát sodný hubí hlodavce a jiné živočichy tím, že inhibuje cyklus trikarboxylové kyseliny, který přeměňuje energii vyskytující se v potravě na energii, kterou spotřebovává tělo. Fluoroacetát sodný také způsobuje selhání srdce a dýchání, poruchy centrální nervové soustavy a poškození varlat, včetně snížené tvorby spermatu
• 360°C – Kyselina perfluoroktanová (PFOA): V poslední době podrobována přísnému zkoumání společností EPA. Podle Stephena L. Johnsona, zástupce tamějšího Úřadu pro prevenci, pesticidy a toxické látky, „připravuje EPA dosud nejrozsáhlejší vědecké zhodnocení této látky“. Společnosti EPA dělá tato látka starosti, neboť se v životním prostředí nerozkládá, a tak se vyskytuje v krvi 92 procent Američanů, a navíc je velmi toxická u krys a opic. PFOA u krys způsobuje čtyři druhy nádorů: jater, pankreatu, mléčných žláz a varlat. PFOA také snižuje hladinu hormonů produkovaných štítnou žlázou, což způsobuje poruchy vývoje mozku, a u laboratorních zvířat zpomaluje pohlavní dospívání. PFOA je zvláště toxická pro mláďata, jelikož hubí mladé krysy při dávkách, které jejich rodiče nezabíjejí. Průmysloví vědci odhadují, že člověku trvá celé 4.4 roku, než eliminuje pouhou polovinu množství PFOA ve svém těle. EPA se látkou PFOA intenzívně zabývá, neboť její hodnoty k krvi lidí se n ebezpečně blíží kritickým hodnotám naměřeným u laboratorních krys
• 470°C Tetrafluorový silikát (SiF4): Vysoce toxický, korozívní plyn. Vlhké prostředí plic způsobuje, že se částice silikonu oddělují, čímž se uvolňuje toxická kyselina fluorovodíková a zároveň se plíce zanášejí silikonovými částicemi. Vdechování této kyseliny vyvolává podráždění oka a krku, kašlání, těžké dýchání, namodralou barvu kůže způsobenou nedostatkem kyslíku, poškození plic a hromadění vody na plicích. Dlouhodobý kontakt může přivodit ztrátu hmotnosti, úbytek červených i bílých krvinek, odbarvení zubů a abnormální houstnutí kostí (osteoskleróza)
• 470°C – Perfluoroisobuten (PFIB): Jedná se o velmi toxickou látku, jejíž vdechování může způsobovat hromadění vody na plicích, které může vést až k smrti. V Úmluvě o chemických zbraních je PFIB klasifikován jako sloučenina 2. řádu. PFIB je asi desetkrát jedovatější než fosgen, který samotný je velmi jedovatým korozním plynem, řa zeným mezi chemické zbraně. Ve vodě se PFIB rozkládá na fluorovodík, jenž je rovněž velmi toxický. Mezi krátkodobé účinky PFIB patří zvláštní chuť v ústech, nevolnost a slabost. Za jednu až čtyři hodiny po kontaktu se nahromadí voda na plicích, což je stav, který někdy vede k úmrtí, ale většinou po zhruba třech dnech odezní
• 500°C Karbonylfluorid (COF2): Hlavním zdrojem kontaktu s COF2 je rozklad teflonu (PTFE) ve vzduchu. Tato látka je fluorovou verzí fosgenu, chlorované látky používané jako chemická zbraň. Výpary COF2 dráždí oči, nos a nos. K závažnějším příznakům kontaktu patří bolest na prsou, obtížné dýchání, hromadění vody na plicích, slabost, poškození jater a zvýšené hladiny cukru v krvi. Protože se COF2 rozkládá na fluorovodík a oxid uhličitý, způsobuje řadu stejných obtíží jako fluorovodík (viz níže)
• 500°C – fluorovodík (HF): Toxický korozní plyn, který může způsobit odumření jakékoli tkáně, která s ním přijde do styku, včetně plic. Toxicitu HF má na svědomí fluoridový ion, nikoli ion vodíku. Vdechování HF může způsobit vážné poškození plic, zejména hromadění tekutiny a zápal plic. Fluoridový ion (částice s nábojem) je extrémně toxický. Fluoridové ionty inhibují buněčné dýchání tím, že snižují produkci ATP, hlavní formy chemické energie, kterou tělo používá. Fluorid atakuje buněčné membrány, a buňky tak odumírají. Ion fluoridu je nabit záporně a přirozeně reaguje s kladně nabitými ionty v těle, např. kalciem a hořčíkem. Když se fluorid a kalcium sloučí, může dojít ke smrtelné poruše – úbytku kalcia (hypokalcémie). Pokud úbytek kalcia není léčen, může vyvolat abnormální srdeční rytmus, což vede k infarktu, svalovým křečím a nakonec i smrti. Podávání kalcia je hlavním léčebným zákrokem při otravě HF
• 600°C – Trifluoroacetic acid fluoride,(CF3 COF): Látka toxická zejména proto, že se rozkládá na velmi toxický fluorovodík a kyselinu trifluoroctovou
• 600°C – Oktafluorcyklobutan (OFCB): Plyn s obsahem fluóru, jenž se používá při výrobě polovodičů. Firma DuPont jej prodává jako Zyron 8020. Podle této firmy může vdechování OFCB způsobit srdeční arytmii, bezvědomí a smrt. Zvláště náchylní jsou lidé trpící srdečními chorobami. Pro tuto látku je k dispozici jen velmi málo studií. V jedné z nich krysy vystavené jednorázové dávce OFCB ztratily na hmotnosti a měly dýchací potíže. Psi, kteří vdechli vysoké koncentrace (10-25% vzduchu) a byl jim podán adrenalin, vykazovali srdeční problémy. Testy na genetické poškození u hmyzu byly podle firmy DuPont “neprůkazné”
• 600°C – Perfluorobutan (PFB, ochranná značka CEA-410): Jakožto látka vyvolávající globální oteplování má v horní části atmosféry dlouhý poločas rozpadu a ke globálnímu oteplování přispívá 8 000krát intenzivněji než oxid uhličitý. PFB není tak akutně toxický jako jiné PTFE plyny, ale na dlouhodobé účinky testován nebyl
• 650°C – Tetrafluorid uhlíku (CF4, perfluormetan): Velmi odolný fluorovaný výpar teflonu, používající se v polovodičovém průmyslu. Je to chladící a pohonná látka, vznikající jako vedlejší produkt výroby hliníku. Vláda USA nabádá ke snížení emisí této látky, protože je jednou z potenciálních příčin skleníkového efektu (až 6000krát nebezpečnější než oxid uhličitý) a v životním prostředí může přežívat až 50000 let. V minulých letech se CF4 přidával do pesticidů jako inertní složka. Vdechování fluorovaných uhlovodíků jako je CF4 může vyvolávat podráždění očí, uší a nosu, bušení srdce, nepravidelný tep, bolesti hlavy, zmatenost, podráždění plic, třes a příležitostně i kóma