Sýry ano i ne

Při hubnutí mají mléčné výrobky zelenou, to ale neplatí o sýrech. A krotit by se při jejich konzumaci měli i ostatní, pokud chtějí dodržovat zdravý jídelníček. Především je nutné si vybírat!

Sýry neobsahují cukry, což je velká výhoda. Mají tak sice nízký glykemický index, což znamená, že nás dobře zasytí a nebudeme po kousku sýra mít za chvíli opět hlad, ale jsou příliš tučné.

To si nevyberete

Pro mnoho lidí, kteří si hlídají svou štíhlou linii, jsou uzeniny nebo smetana tabu. O to větší možná bude jejich překvapení, když se začnou zajímat o energetickou hodnotu sýrů, které si jen tak zakousnou jako chuťovku mezi jídly v domnění, že kousek sýra přece nemůže uškodit.

Opak je pravdou - plísňový sýr je hotová kalorická bomba, ovšem ani klasický pětačtyřicetiprocentní eidam nebo jeho nízkotučná verze na tom nejsou o moc lépe…

Deset deka eidamu s 45 % tuku v sušině má 1460 kilojoulů a obsahuje tak 26 gramů tuku. Pro srovnání: smetanový jogurt má 8 gramů tuku v kelímku.

Smažák už vůbec ne

Kus sýra vypadá nevinně, ovšem jen sám o sobě již téměř pokryje denní dávku energie při hubnutí, natož smažený. Smažený sýr v mnoha českých restauracích nabídnou jako jediné vegetariánské jídlo. Často tak bývá zároveň považován za zdravé jídlo, které nemůže být při hubnutí špatnou volbou.

Jenže i když si "smažák" objednáte bez hranolků a bez tatarky, pořád jde o "superkalorické" jídlo. Smažení jako nejméně vhodná tepelná úprava vám již zároveň vyčerpá i doporučované množství tuku na den. Takový jeden smažák klasické velikosti má totiž 2770 kJ, nepočítáme-li hranolky - ty představují dalších 1800 kJ navíc…

Nejvíce tučné jsou přírodní a zrající sýry, jako je niva, hermelín nebo brie. Jen pro informaci: ve 100 gramech nivy se ukrývá 1550 kJ, plísňové sýry mají hodnoty okolo 1450 kJ, jeden z nejtučnějších sýrů camembert až 1600 kJ.

Nezakazujte si je navždy

Sýrům se nemusíte vyloženě vyhýbat. Jen si při jejich konzumaci uvědomte, že mají vysokou kalorickou hodnotu a tomu podřiďte množství, v jakém si sýr dáte. Přistupujte k nim jako ke kvalitní delikatese, kterou si naservírujete spíše výjimečně a v malém množství.

Doporučit lze místo tvrdých spíše sýry měkké nezrající (např. žervé, cottage).

Štíhlí Francouzi si neumějí tyto pochoutky odepřít, sýry však konzumují jedině v malém množství. Kvantitu tak vynahrazuje kvalita. Navíc k sýrům zpravidla Francouzi pijí víno, které má pozitivní vliv na zdraví. Pochopitelně v přiměřeném množství. Naučte se také, že výjimečné sýry patří k výjimečným okamžikům a denně si vybírejte na stůl spíše nízkotučné verze nebo sýry tavené.

Tyhle taky ne...

Tavené sýry sice nenabízejí takový požitek chuťovým buňkám a pro obsah tavicích solí jsou hůře stravitelné, jsou ale přece jen mnohem méně energeticky vydatné. Zato mají jiné nevýhody.

Ty nejsou vhodné ve větším množství nejen pro děti vzhledem k vysokému obsahu fosforečnanů. Obsahují je v tzv. tavících solích, používaných proto, aby se lépe sýry roztíraly. Vysoký obsah fosforu mění jeho poměr k vápníku, který je důležitý pro správné ukládání vápníku. Správný poměr by měl být asi 2:1 ve prospěch vápníku.

Nebezpečné!

Při neúměrném množství fosforu vůči vápníku má tělo tendenci jejich hladinu vyrovnávat tím, že sbírá vápník, kde se dá. V krajích případech tak může dojít k jeho odebírání z kostí a zubů, což má v případě dětí velmi neblahé následky!

Pojídáním tavených sýrů tedy možná ušetřímě trochu tuku a nějakou tu kalorii, ale zato se připravíme o cenný vápník. Více o tavených sýrech.

U dospělých se při nedostatku vápníku objevuje měknutí kostí, tzv. osteomalácie, nebo řídnutí kostí, tzv. osteoporóza, která je častější u ženské populace. Také uvolňování zubů, paradentóza, může být následkem nedostatku vápníku.

Mezi další projevy patří bušení srdce, záchvaty úzkosti, dýchací potíže, svalové záškuby, křeče a svalové bolesti v rukou a nohou, potíže při chůzi, opary a puchýře v ústech, příčná lomivost nehtů, zvýšené padání vlasů, nadměrné menstruační krvácení a skřípání zubů.

K vápníku si dejte džus!

Vápník se v těle nejlépe vstřebává v kyselém prostředí. Kyselost můžeme podpořit například pitím ovocných šťáv či džusů.

Vstřebávání se navíc lépe daří v noci, a proto je vhodné konzumovat potraviny bohaté na vápník zejména v odpoledních a večerních hodinách. Absorpci vápníku napomáhá také vitamin D, C a kyselina listová.

Využití vápníku je dále závislé na obsahu vlákniny v jídelníčku - její velké množství urychluje průchod potravy střevem, a tím se pravděpodobnost využití snižuje. Doporučuje se proto nejíst často mléčné výrobky současně s celozrnným pečivem.

Mezi látky, které využití vápníku snižují, patří také kyselina šťavelová, obsažená např. v rebarboře, špenátu, mangoldu, červené řepě, otrubách a čokoládě. Kyselina šťavelová vytváří s vápníkem nerozpustné sloučeniny šťavelany a tělo pak vápník nemůže dostatečně využít.

Podobně působí i kyselina fytová, která je hojně obsažena v rostlinné stravě a vytváří též nerozpustné komplexy, které jsou pro tělo těžko využitelné.