Téměř všechny klinické testy léčiv jsou vědecky neplatné kvůli vlivu mysli; z vědeckých metod farmaceutického průmyslu zůstalo jen zbožné přání

Mike Adams

Nová studie, publikovaná v magazínu Science Translational Medicine, vznesla pochybnosti nad vědeckou platností téměř všech dvojnásobně slepých testů s nahodilým rozmístěním účastníků do skupin, mající za úkol vyřadit vliv placeba při testování farmaceutických léků. Ukázalo se, že mnoho z nich funguje pouze proto, že to lidé očekávají, nikoli proto, že by tyto léky vyvolaly v lidském těle jakýkoli „reálný" chemický účinek. Jak si dále vysvětlíme, když bylo testovaným osobám řečeno, že nedostaly léky proti bolesti, přestože jim ve skutečnosti podávány byly – staly se takové léky překvapivě naprosto neúčinnými.

Konkrétně se ve zmíněném experimentu jednalo o vystavení dolních končetin testovaných osob vysokým teplotám, a to až do bodu bolesti s následnou nitrožilní aplikací léku proti bolesti. Poté byla intenzita bolesti vyhodnocena. O aplikaci léku testované osoby věděly a úroveň bolesti byla podle očekávání značně nižší. Jenže když bylo následně testovaným lidem řečeno, že byl přísun léku zastaven, bolest se vrátila zpátky na původní úroveň, kdy žádné léky nedostávali a to i přes to, že jim byly stejné léky stále vnitrožilně podávány.

Jinak řečeno je to právě mysl pacienta, která rozhoduje o účinnosti léku proti bolesti, nikoli chemický účinek léku sám o sobě.

Profesorka Irene Tracey z Oxfordské Univerzity řekla v rozhovoru pro BBC: „Je to fenomenální, opravdu velkolepé. Jde o jedno z nejlepších analgetik, které máme k dispozici, ale i přes to dokáže vliv mozku silně zvýšit jeho účinnost, stejně jako ji může úplně odstranit."
(https://www.bbc.co.uk/news/health-12480310).

Jak poukázal profesor zdravotního výzkumu z Univerzity v Southamptonu George Lewith, tato zjištění vrhají stín pochybnosti na vědeckou platnost mnoha klinických testů léčiv. Řekl: „Zcela jasně to ukazuje na nespolehlivost lékařských testů, které neberou v úvahu očekávání testovaných osob."

Mnoho léků funguje jenom tehdy, když tomu věříte

Co výzkum ve skutečnosti odhaluje je fakt, že mysl je hlavním určujícím faktorem účinnosti mnoha léků, nikoli samotné chemické složení léku. Bylo to dokázáno znova a znova a to nejen u léků proti bolesti, ale taky u antidepresiv, které v účinnosti stále nejsou schopny předčít placebo.

Nabízí se ovšem otázka: Pokud taková spousta léků funguje pouze vlivem působení naší mysli, proč některé z nich u klinických testů placebo efekt překonají?

Odpověď na tuto otázku vás nejspíš překvapí: Je to proto, že lidé, kteří se účástní klinických testů počítajících s působením placeba, obvykle doufají v to, že právě oni dostanou skutečný lék, nikoli jen placebo. A jak můžou vědět, že „skutečný" lék dostali? Podle přítomnosti škodlivých vedlejších účinků! Jakmile se začnou objevovat - zácpa, sexuální poruchy, nevolnost, bolesti hlavy a další - poté jsou účastníci testu přesvědčeni, že právě oni dostali „pravý" lék. A od tohoto bodu jejich mysl lék skutečným učiní! Takže jejich krevní tlak začne opravdu klesat, jejich hodnoty cholesterolu se sníží a podobně.

Pacienti přemění do reality očekávání, která si vytvořili už v době, kdy byli pro test léku vybráni. Už samotný nábor na klinické testy léčiv vyvolá v jejich mysli určitá očekávání. Pacienti jsou totiž vybráni „na zkoušku léku proti rakovině" nebo „na test léku na snížení krevního tlaku" a podobně, přičemž je očekávaný výsledek působení léku zřejmý už ve fázi náboru.

Je velmi důležité tomu dobře porozumět, proto to rozepíšu do tří fází:

Proč jsou "příznivé" účinky léků ve skutečnosti vyvolány myslí účastníků testování:

Krok 1
Účastníci klinických experimentů jsou rekrutováni k otestování léku se specifickým účinkem, jako je snížení krevního tlaku, zastavení šíření rakoviny, vyrovnání množství cukru v krvi a podobně. To má za následek vytvoření očekávání o účincích léku v myslích pacientů ještě dříve, než k samotnému testu dojde.
Krok 2
Když testování začne, pacientům je řečeno, že půlka z nich dostane skutečný lék a druhá půlka dostane placebo, ale jelikož se jedná o slepý test, nikdo neví, ve které skupině skončí.
Krok 3
Účastníci studie začnou dostávat prášky, ale netuší, zda berou skutečný lék, nebo placebo.
Krok 4
U lidí ve skupině, která dostává skutečný lék, se začnou objevovat toxické vedlejší účinky (protože většina léků je pro tělo toxická). To je povzbudí, protože usoudí, že neberou placebo, ale pravý lék.
Krok 5
U testovaných osob, které učiní závěr, že berou skutečný lék, dojde silou jejich mysli k tomu, že jejich tělo vytvoří skutečný fyziologický účinek, o kterém věděli už od kroku číslo jedna! Jakákoli očekávání jim byla před samotným pokusem předložena jsou, jinými slovy, zčistajasna zrealizována jejich myslí.
Krok 6
Mezitím se ve skupině, která dostává pilulky s placebem, neobjeví žádné vedlejší účinky, což je utvrdí v přesvědčení, že nedostávají „skutečný" lék a tím pádem by neměli pocítit žádný pozitivní fyziologický účinek. Stejně jako u předchozí skupiny je i toto přesvědčení myslí zrealizováno a tak k žádnému účinku nedojde.
Krok 7
Po skončení klinických testů výzkumníci porovnají výsledky obou skupin a můžete sami hádat, jaký je výsledek. Zdá se, že léky účinkovaly lépe. Ale bylo to opravdu díky léku? Vůbec ne: Mohlo za to očekávání testovaných osob, díky kterému mysl účinek vytvořila. Jinými slovy se lék jeví dobrý pouze díky zbožnému přání.

Jak vidíte, toto vrhá stín pochybnosti na vědeckou platnost každého dvojitě slepého placebo testu, který byl kdy proveden. Zásadním vědeckým selháním, které mají všechny takové testy společné, je fakt, že výzkumníci vytvořili očekávání týkající se účinku léku v hlavě všech pacientů. Právě v jejich hlavách ale účinek opravdu vznikl, nikoli nutně samotným lékem.

To však vede k úžasnému závěru - že v dnešním lékařském systému může mnoho léků fungovat pouze tehdy, když jejich funkčnost pacient očekává, protože právě toto očekávání vytváří v mysli pacienta fyziologický efekt, nikoli lék samotný.

Jak se tomu dá vyhnout a vytvořit skutečně vědecky validní test, který vyloučí působení mysli?

Jak navrhnout opravdu vědeckou metodu pro testování účinnosti léku

Odpověď na tuto otázku je mnohem snazší, než si možná myslíte: U osob, které test podstoupí, je třeba vyřadit jakákoli očekávání o léčebném účinku. Jinými slovy nelze pacienty získávat pro „testování léku na krevní tlak", protože už tímto zasejete očekávání, že díky léku dojde ke snížení tlaku.

Popravdě musíte lidi upsat pro testování „tajemného léku" bez jakýchkoli očekávání o jeho účincích. Tím se proměnná, kterou je mysl pacientů, vyloučí z rovnice a nebude mít na výsledku žádný podíl. Od tohoto bodu je třeba pozorně sledovat všechny fyziologické příznaky, které se objeví. Když je mysl mimo hru, můžete se dobrat pravdivého vyhodnocení skutečných chemických reakcí, které lék vyvolá.

Proč je většina klinických testů vědecky neplatných

Je fascinující, že téměř žádné experimenty nejsou vedeny takovou metodou. V dnešní době je téměř pravidlem, že součástí informací o experimentu je i očekávaný výsledek. Tímto způsobem to funguje už desetiletí s klamným přesvědčením, že mysl z nějakého důvodu nemá vůbec žádný dopad na pochody v lidském těle. Zdravotničtí výzkumníci a vědci nesprávně věřili, že výsledky testů ovlivňují pouze samotné chemické reakce. Tvrdili, že mysl nehraje žádnou roli.

Neměli pravdu. Mysl hraje obrovskou roli. Ve skutečnosti totiž dokáže udělat z placeba „skutečný" lék - zatímco pravý lék může učinit nefunkčním. Mysl má skoro úplnou kontrolu nad výsledkem testu. Protože tohle nebylo téměř nikdy bráno v potaz, všechny klinické experimenty ignorující vliv úmyslu pacienta jsou technicky řečeno vědecky neplatné. Neexistuje možnost, jak určit, zda k výsledku došlo díky léku, nebo působení mysli.

To činí z mysli proměnnou ve snaze vědců rozlišit, co v takových experimentech skutečně působí. Když zapůsobí síla mysli, není možné s vědeckou přesností tvrdit, že za výsledky prostě může lék samotný. Pokud se samozřejmě neuchýlíte k popření vlivu mysli. A to je přesně chyba, která se opakuje od začátku moderní lékařské vědy.

„Vědecké metody" farmaceutického průmyslu se díky působení mysli rozpadají na kousky

Jakmile si jednou uvědomíte, že síla mysli je v těle schopná vytvořit reálný fyziologický účinek, stejně jako zrušit účinky aplikované chemikálie, dojdete k parádnímu závěru: "věda" farmaceutického průmyslu vlastně vůbec není vědecká!

Na výsledky prakticky všech z desítek tisíců klinických testů, které byly za několik posledních desetiletí provedené, musí být pohlížené se značnými pochybnostmi. Ve kterých testech si pacienti pozitivní výsledky vytvořili díky své mysli poté, co je výskyt vedlejších účinků přesvědčil, že berou skutečný lék?

Tato otázka by neměla být brána na lehkou váhu. Jakmile bude tento úkaz plně pochopen, může rozdrtí moderní lékařskou "vědu". Farmaceutický průmysl totiž sílu mysli potřebuje k tomu, aby se léky jako funkční jevily! Je totiž dobře možné, že bez zapojení faktoru „toužebného očekávání" většina léků jednoduše vůbec nefunguje.

Pravdou je, že účinků většiny nejčastěji předepisovaných léků - léků na cukrovku, snížení krevního tlaku, léků proti bolesti, statinů a podobných - může být dosaženo bez požití jakéhokoli léčiva. Jediná věc potřebná k vyvolání pozitivního účinku je očekávání pozitivního účinku v mysli pacientů.

Jako ke každém pravidlu lze samozřejmě i tady najít určité výjimky. Léky používané k znecitlivění nepotřebují vědomou účast pacienta, aby fungovaly podle očekávání. Stejně tak se najdou i určité živiny, jako například vitamin D, které v lidském těle účinkují určitým způsobem, ať už člověk „věří" na vitamin D, nebo ne.

Skutečnou otázkou tedy je, k čemu dochází v místě setkání molekulární biologie s vlivem očekávání mysli. Moderní lékařská věda nemá o tomto tématu téměř žádné vědomosti, protože vliv působení mysli popřela. Většina takzvaných „skeptiků", vůbec nevěří, že mysl existuje. Jak říkají, lidé jsou jenom biologičtí roboti a mozky jsou jenom molekulární přístroje, které vykonávají akce předurčené fyzikálními a chemickými zákony. Trvají na tom, že mysl neexistuje.

Pak se není čemu divit, že jimi prováděné klinické testy působení mysli neberou v úvahu, což je nyní důvodem, že se takové testy ukazují být lékařským sebeklamem. Věřili, že jejich léky fungují, ale ukázalo se, že za výsledky může mysl pacientů.

Rozsáhlá cenzura síly působení mysli

Neočekávejte však, že to konvenční zdravotnický systém připustí. Aby mohl pokračovat v divadélku s „vědecky potvrzenými léčivy", musí vytrvat v zoufalém předstírání, že mysl nemá na klinické experimenty absolutně žádný vliv.

To je taky důvodem, proč se farmaceutický průmysl snaží popřít existenci mysli. Proto se lékařské časopisy zdráhají publikovat studie týkající se vlivu působení mysli, proto lékařské fakulty své žáky odmítají učit o léčbě, která bere v úvahu vztah těla a mysli.

Placebo efekt - jeden z nejsilnějších léčebných nástrojů - je celou lékařskou profesí zatracován jako naprosto bezcenný!

Mysl má takovou sílu, že dokáže zcela odstranit účinky podaného léku. Až tomu lékaři skutečně porozumí a budou schopní této síly využít, většinu běžných léků už nebudou potřebovat. Bude jim stačit, když posílí pacientovu víru, zakládající se na faktickém přesvědčení, že schopnost vyléčit se mají uvnitř sebe a že chemická léčiva byla jenom symbolickým prostředkem, díky kterému mysl uvěřila, že k vyléčení dojde.

Z části se samozřejmě taky jedná o kulturní problém. Kultura moderního světa staví na redukcionismu. Západní věda se snaží vyvracet sílu mysli a jednotlivcům odpírá schopnost sebeléčení. Učí nás, že léčba musí přijít jako zákrok zvnějšku, pomocí chemie, ozařování nebo operací.

V paralelním světě s naprosto stejnou biologií, vědomím i prostředím se mohla civilizace podobná té naší rozhodnout pro rozdílný přístup - mohla se rozhodnout pro cestu, kde jsou pacienti podporováni v přesvědčení, že se dokážou vyléčit sami a lékaři jsou pouhými průvodci, kteří jim v tom pomáhají. Uzdravení se je osobní dovedností a uměním, které vychází zevnitř, místo aby přicházelo pomocí nebezpečných chemických zásahů. Aby se z tohoto paralelního světa stala realita je potřeba pouze jediné: změna v přesvědčení lidí. Když společnost přijme sílu mysli jako fakt, ta se tak rázem stane důvěryhodnou pro slabomyslné masy, které při hledání toho, co je skutečné, vždy vzhlížejí k autoritám.

Hlubším významem toho, co tu nyní probíráme, je ovšem fakt, že reálné je to, co reálným učiníte. Vaše mysl, sama o sobě, dokáže změnit pochody uvnitř vašeho těla, neutralizovat jedovaté léky, skoncovat s bolestí a nejspíš dosáhnout i dalších zdánlivě zázračných výkonů, jako je dorůstání ztracené končetiny. Abychom se do takové fáze dostali, spíše než se zaměřovat na rozvíjení technologií je třeba věřit, že mysl je schopná ovlivňovat naše tělo.

Obzvláště atraktivním se jeví fakt, že už nejde o pouhé povídačky členů hnutí new age. Jde o vědecky potvrzené závěry pečlivých studií zkoumajících vliv očekávání pacientů. Právě teď se vzájemné působení těla a mysli stává novou vědou!

Originál: https://www.naturalnews.com/031451_drug_trials_placebo_effect.html

Na pozadí vědecké a softwarové technologie je Adams původním zakladatelem technologické společnosti e-mailových zpravodajů známých jako Arial Software. Díky svým technickým zkušenostem spojeným s láskou k přirozenému zdraví vyvinul Adams a nasadil systém pro správu obsahu, který v současné době řídí NaturalNews.com. Také vytvořil statistické algoritmy na vysoké úrovni, které slouží SCIENCE.naturalnews.com, což je obrovský výzkumný zdroj, který obsahuje více než 10 milionů vědeckých studií.