Je potřeba zvažovat rizika a přínosy léčebných intervencí

MUDr. Timothy B. McCall

V případě jakéhokoliv zásahu, o kterém uvažujete, byste měli vážit možné výhody a nevýhody.

Některými možnými výhodami mohou být:

• prodloužení očekávané délky života,
• snížení bolestí nebo omezení jiných nepříjemných příznaků,
• menší obavy z diagnózy nebo její prognózy,
• lepší schopnost dosáhnout výkonnosti.

Některé z možných nevýhod jsou tyto:

• umírání,
• utrpení a vedlejší účinky, které způsobují, že se cítíte hůř nebo jste méně schopní fungovat,
• vyvolání souvisejících komplikací,
• bolest během a po zásahu,
• ztracený čas, kdy nemůžete pracovat,
• finanční náklady.

Je léčebný zásah přesně tím, co chcete?
Mějte na paměti, že tady jde o to, jak vy sami nahlížíte na relativní význam různých rizik a přínosů - ne jak se jeví vašemu lékaři. Pro vás mohou být potíže z toho, že nebudete několik týdnů v zaměstnání v důsledku zvolené operace, přitěžující okolností, která ovlivní vaše rozhodování. Můžete se však ocitnout i v situaci, kdy cítíte, že potřebujete mít jistotu, jak na tom jste a proto chcete podstoupit invazivní zákrok, který vám dá odpověď. Je to váš vlastní život a vaše rozhodnutí.

Lidé se liší v tom, jak velké riziko chtějí podstoupit, aby se cítili lépe nebo žili déle. Studie dokládají, že kvůli větší šanci na delší přežití mohou lékaři mít sklony doporučovat klientům vyšší krátkodobé smrtelné riziko, než by přijali sami jejich pacienti (pokud by byli dotázáni).

Při jakémkoliv navrhovaném zákroku si buďte jisti, že chápete, čeho tím chce lékař dosáhnout. Zlepší se váš stav? Prodlouží se váš život o několik měsíců? Dostaví se úleva? Pokud má lékař cíl a vy máte jiný, měl by samozřejmě zvážit další postup, když nejste zajedno. To, že lékaři málo mluví o cílech léčby, může vést k velkému zklamání a bývá to častou příčinou podávaných soudních žalob (v USA).

Malý příklad: u některých zhoubných nádorů mohou lékaři doporučovat chemoterapii, aby se zmenšila velikost nádoru, přestože je šance na vyléčení jen malá. Možná byste z toho mohli usoudit, že taková léčba vám dá lepší životní vyhlídky nebo se po ní budete cítit lépe, ale to se vždy nemusí podařit. V některých případech se bezprostřední cíl - zmenšení velikosti nádoru - projeví jen nevýznamně na tom nejvyšším cíli.

V takovém případě je namístě se ptát lékaře, jaký může mít zmenšení velikosti nádoru vliv na očekávanou délku života a jeho kvalitu. U některých nádorů se jejich zmenšením dosáhne omezení příznaků, ale tento přínos by měl být zvažován s ohledem na vedlejší účinky a potíže při chemoterapii. Pokud je šance na vyléčení minimální a vy se můžete následkem chemoterapie cítit ještě hůř, budete se možná rozhodovat proti ní. Tady neexistuje jediná správná odpověď - je to otázka vašich vlastních priorit.

Vždy si pamatujte, že jste kompetentní dospělý člověk a máte právo odmítnout jakýkoliv léčebný zákrok - bez ohledu na to, jak moc je váš lékař nebo někdo další přesvědčen o opaku. A lékaři jsou zákonem zavázáni k tomu, aby respektovali vaše přání.

Je tohle ten pravý chirurg a pravá nemocnice?

Lékaři se hodně liší i z pohledu svých praktických dovedností. To by nemělo být překvapující, protože stejně tak například kadeřníci nebo fotbaloví obránci se liší ve svých schopnostech. Při konkrétních operačních zákrocích, jako je třeba srdeční bypass, závisí dobrý výsledek mimo jiné i na manuální zručnosti chirurga. Jiné klasické operace, jako je třeba vyjmutí žlučových kamenů patří mezi méně náročné - takže je většina chirurgů zvládá dobře.

Podívejme se na studii, zveřejněnou v odborném časopise, vydávaném americkou lékařskou asociací, která se zaměřila na četnost úmrtí po operacích srdečního bypassu v nemocnicích v Maine, New Hapshire a Vermontu. Ta se pohybovala v rozsahu od 3,1 % do 6,3 % v závislosti na konkrétních nemocnicích. Při hlubším zkoumání - se zohledněním na operující lékaře byly rozdíly ještě větší. Nejlepší z chirurgů vykazovali pouhých 1,9 % úmrtí, zatímco u nejhorších bylo zaznamenáno až 9,2 %, což je téměř pětinásobný rozdíl!

Aby se lékař vypracoval ke zručnosti, je třeba provádět výkon alespoň s minimální četností. K trvale dobrým výsledkům se může dopracovat jen při určité pravidelnosti. Taková praxe možná ještě nestačí k dokonalosti, ale je potřebná.

Proto je potřeba pokládat otázky:

• Kolik podobných zákroků jste provedl?
• Jak často je provádíte v současnosti?
• Jak se vyléčili vaši pacienti?
• S jakými komplikacemi jste se přitom setkával?
• Do jaké míry jsou tyto zákroky běžné?

Pokud zákrok patří k relativně novým, ptejte se, jaký výcvik pro něj lékař absolvoval. Berte ovšem v úvahu, že pokud posuzujete statistiku úspěšnosti určitého lékaře, je potřeba přihlížet i k tomu, že někteří špičkoví chirurgové se zabývají komplikovanými případy pacientů, které ostatní lékaři odmítají kvůli vysokému riziku.

Pamatujte ovšem i na to, že lékař, který často vykonává určitý zákrok, jej možná i často doporučuje - ať už je to plně oprávněné nebo ne. Technická zručnost v provádění určité operace ještě nezaručuje, že ji příslušný lékař doporučí jako přiměřenou léčbu.

I volba nemocnice může ovlivnit výsledek zákroku. Rozhoduje o něm mj. i kvalita personálu, ostatních lékařů a laboratoří - to vše totiž ovlivňuje kvalitu návazné péče a hodně se liší u konkrétních nemocnic.

K provedení konkrétního zákroku bývají nejvhodnější hlavně ty nemocnice, kde se to dělá často. Podle jiné studie, zveřejněné v časopise New England Journal of Medicine má počet operací, které se provádí za celý rok, vliv na jejich úspěšnost. Nemocnice provádějící srdeční bypass v počtu vyšším než 200 za rok mívají úmrtnost kolem 3,4 %, zatímco při četnosti nižší se vyskytuje úmrtnost až 5,7 %.

V nemocnicích, kde se provádí jen málo těchto operací ročně, je procento úmrtí mnohonásobně vyšší, než by se jinak dalo očekávat. V případě jednoduchých zákroků, jako je třeba vyjmutí žlučových kamenů, nemá četnost provádění téměř žádný efekt. Podle autorů zmiňované studie platí doporučení, že čím více se liší úspěšnost při daném zákroku mezi nemocnicemi s malým a velkým počtem operací, tím větší vzdálenost pro vycestování za vhodným lékařem a nemocnicí je potřeba předpokládat.

Nechává vás lékař čekat příliš dlouho?

Výzkumy mezi pacienty ukazují, že jedním z nejdůležitějších faktorů, které rozhodují o jejich spokojenosti s lékařskou péčí, je množství času, které musí trávit v čekárně svého lékaře. Dlouhé čekání může být signálem toho, že lékař je příliš vázán na pracovní výkony nebo dezorganizován. Neustálé dlouhé čekání může být rovněž odrazem nedostatku respektu k vašemu času ze strany kliniky nebo lékaře. Možná, že jsou návštěvy pacientů plánovány příliš brzy za sebou, což je výrazem snahy o maximální využití výkonu lékaře, ve kterém jsou prodlevy nevítané.

Uvědomte si však, že i lékař, který si umí dobře rozvrhnout svůj čas, může vypadnout ze svého rozvrhu, protože se věnuje někomu v nouzi nebo se zdržel déle, než bývá obvyklé, s pacientem, který má emoční reakci na sdělenou diagnózu - což jsou zřetele, které se jednoho dne mohou vztahovat i na vás. Mým doporučením je posuzovat kvality více podle toho, co se odehrává, když jste v kontaktu s lékařem. Ten lékař, který vynakládá úsilí, aby pečlivě zkoumal vaše znepokojení a vysvětloval vám vaši situaci, si zaslouží, abyste vy naopak obětovali i nějaký čas čekání. Když však musíte čekat hodinu kvůli pětiminutové návštěvě, která pak navíc spíše připomíná zastávku v depu při závodě aut v Indianopolis – pak máte právo se hněvat.

A jelikož zdržení v rozvrhu se vyskytují běžně, nejlepším přístupem je dopředu s nimi počítat. Možná byste měli zvážit některé z následujících strategií:

• Zavolejte předem. Předtím, než vyrazíte na svou návštěvu, není špatným nápadem zavolat na kliniku, abyste zjistili, jaký má zrovna lékař skluz proti svému rozpisu - jestliže je tomu tak, můžete se včas domluvit na přiměřeném posunutí času vaší kontroly.
• Promluvte si s recepční. Dřív než vyjedete na svou návštěvu, ujistěte se ještě jednou, jaké má lékař zdržení. Řekněte jí, jak dlouho můžete zůstat. Zdvořilá recepční běžně informuje pacienty, zda má lékař zpoždění.
• Zkoušejte si domluvit schůzku časně ráno. Čím dříve můžete navštívit lékaře, tím je menší pravděpodobnost, že nějaké záležitosti způsobí lékařovo zdržení. Tento přístup ovšem nemusí být jednoduchý, protože lékaři v nemocnici se často věnují nejprve hospitalizovaným pacientům, než začnou provozovat ordinační hodiny a to může vyvolat zdržení. Naplánování první návštěvy po polední pauze rovněž snižuje šance na dlouhé čekání.
• Berte si s sebou něco na čtení. I přes veškerou vaši snahu možná budete muset čekat. Možná se to zdá samozřejmým, ale vždy je dobré si brát něco ke čtení nebo nějakou práci. V ideálním případě si můžete během čekání číst něco o svých zdravotních problémech - takže budete schopni pokládat lékaři fundované dotazy.
• Projděte si svůj seznam dotazů. Pokud jste se připravovali na svou návštěvu, možná jste si poznamenali několik otázek, na které byste chtěli s jistotou znát odpovědi. Během svého čekání si vytáhněte svůj seznam a projděte si jej. Přemýšlejte, zda není ještě něco dalšího, co chcete znát. Buďte přesto realisté. Všichni lékaři jsou vytížení a čas není neomezený. Pokuste se zaměřit na nejdůležitější věci a snažte si je objasnit na své návštěvě co nejdříve.
• Pokud vás nechává lékař neustále čekat dlouhou dobu, zvažte svůj přechod k jinému, u kterého se to nestává. Musíte zvážit, zda péče, kterou vám lékař věnuje, je dost kvalitní k tomu, abyste jej neodsuzovali za dlouhé čekání. Pokud tomu tak není, přejděte k jinému. Pokud to provedete, napište lékaři o svém důvodu. Když to tak provede více lidí, bude to pro něj užitečný vzkaz.

Zná váš lékař způsob, jak s vámi hovořit?

Zdroj: www.drmccall.com