Zuby - amalgám - nebezpečná rtuť

Rtuť z amalgámových plomb je nebezpečná. Měly by se zakázat, tvrdí Arnika

Rtuť z plomb se podle studie dostává do těla a může prý ohrozit zdraví. V zubních ordinacích by se podle českých ekologů měly přestat používat amalgámové plomby. Rtuť z nich se dostává do těla a může prý ohrozit zdraví. Stomatologická komora nebezpečí zpochybňuje, nebylo prý prokázáno. Za amalgámové plomby není ani odpovídající náhrada, moderní fotokompozita zdravotní pojišťovny nehradí.

Více rtuti ve vlasech zubařů potvrdila studie, na které sdružení Arnika spolupracovalo s nezávislými experty. Novinářům výsledky představil její spoluautor Jiří Kristian. Mezi testovanými byl i ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Ač nezubař, měl ve vlasech vyšší hodnoty rtuti.

"Čeští dentisté a jejich spolupracovníci jsou ohroženi toxickou rtutí zhruba dvakrát více než ostatní lidé. Jedním z důvodů může být fakt, že se k výrobě zubních plomb běžně užívá amalgám, jehož součástí je zmíněný těžký kov," shrnul výsledky studie Kristian.

Jindřich Petrlík z Arniky doplnil, že zástupci sdružení budou požadovat na posledním kole mezinárodních rozhovorů 11. ledna 2013 v Ženevě úplný zákaz používání rtuti ve stomatologii i dalších oborech. "Dentální amalgám je v EU druhým největším spotřebitelem rtuti hned za chlórovými chemičkami," řekl. Používání rtuti v zubních ordinacích je prý zakázáno ve Švédsku.

Amalgám – zvláštní odpad v našich zubech

Amalgám je rtuťová směs a získal tak špatnou pověst, jako snad žádný jiný prostředek v medicíně. Ještě přednedávnem se na něj pohlíželo jako na nesporně nejlepší materiál k ucpávání děr v zubech, zatímco dnes je zatracován jako všudypřítomné zlo. Skutečně se taky nachází všude. Dokonce i ve folikule, tedy nejranějším stadiu vývoje člověka, lze prokázat přítomnost rtuti.

Momentálně se medicína štěpí na dva tábory, a zejména mezi zubními lékaři je celá řada těch, kteří amalgám obhajují. Problém amalgámu je třeba skutečně v jednotlivých případech považovat za kritický. Je naprosto nepochybné, že rtuť je prudký jed a jako takový nepatří ani do úst ani do tkání. Na druhé straně je ale také nesporné, že ne každý problém s klouby a už vůbec ne každá skleróza je způsobena amalgámem. Je mnoho pacientů, kteří si s vynaložením značných finančních nákladů nechali z chrupu odstranit veškerý amalgám, ale jejich symptomy se navzdory očekávání stejně nezlepšily. Odpůrci amalgámu, kteří se tématikou intenzivně zabývají, to připočítají neodbornému odvádění amalgámu.

Možná tu skutečně spočívají kořeny nejistoty. Existují různá mínění o tom, jak lze amalgám nejlépe odvést z těla. Zatímco na jedné straně je za optimální považována metoda, která používá homeopatický postup a převádí informaci rtuti z plomb do globulí, například Morovým přístrojem, jiní na druhé straně tvrdí, že se tím jen vymaže informace rtuti v pojivové tkáni, takže už není možné ji testovat (na rovině pojivové tkáně testuje jak biorezonance, tak kineziologie). V buňkách ale prý zůstává dál a nadále zatěžuje i nervové ganglie. Neodborné odvedení – a to se stává často, protože prostě zatím chybí zkušenosti a celkový přehled, respektive neustále se objevují nové poznatky, které všechno dosavadní zase zavrhují – vede jen k přemístění těžkých kovů v těle. Jakmile jsou kovy jednou mobilizovány, často putují ještě hlouběji do nervového systému, do míchy a do mozku. Kromě toho je třeba se zmínit i o tom, že především prvorozené děti jsou silně postiženy těžkými kovy, kterými je zatížena jejich matka, protože z nich přejímají až 60 procent. Rčení „za každé dítě jeden zub“ tak nabývá významu i v obráceném smyslu. Pokud je dítě očkováno proti tetanu, dostává mimochodem s injekcí zároveň i další dávku rtuti.

Také plísňová onemocnění ve střevě, o kterých se v poslední době hodně začalo mluvit a které okrajově patří k našemu tématu, jsou viděna z různých úhlů naprosto rozdílně. Podle poznatků neurologa dr. Klinghardta, který se věnuje zejména problematice otravy těžkými kovy, lze plísně zcela ponechat stranou, pokud se v těle nacházejí těžké kovy jako amalgám. Dr. Klinghardt je toho mínění, že candidózy jsou typickým syndromem otravy těžkými kovy. Těžké kovy jsou plísněmi vázány a proto je plísňové onemocnění vlastně řešením, které použil organismus, aby zabránil putování těžkých kovů do mozku. Když plísně vyhubíme, je podle Klinghardtova přesvědčení cesta pro těžké kovy volná – dostanou se přímo do našich řídících centrál, do mozku a míchy. Klinghardt tedy rozhodně doporučuje nejdříve odvedení těžkých kovů. Pokud problém plísní pak ještě vůbec existuje, dá se dodatečně snadno vyřešit. O možnostech odvedení se zdůrazňuje: Dva až tři týdny před vyvrtáním zubu se doporučuje homeopatické posílení ledvin, jater a lymfy (např. solidagem D4 pro ledviny, pratinkturou z ostropestřce pro játra a např. lymfomyosotem pro lymfu), aby byly vylučovací orgány připraveny na zvýšené zatížení. Osobně mám pozitivní zkušenosti z přípravky Joalis. více

Důvodů, proč se zbavit amalgámu, je víc než dost. Mluvit o tom je ale stejně jako dřív ožehavé, neboť dokud zdravotní pojišťovny nebudou znát finančně výhodnou alternativu, která bude právě tak trvanlivá a snadno zpracovatelná, nebude amalgám nikdy „oficiálním“ problémem. Představme si, že by si jen každý druhý vzal seznam onemocnění, která jsou nějak spojena se rtutí, a dal by s tím do souvislosti své potíže. Zdravotní pojišťovny by se logicky musely proti takovým nárokům bránit, jinak by se celý pojišťovnický systém, beztak už dost vratký, octl v nebezpečí. A samotní zubaři? Existují někteří soukromí lékaři, kteří nechtějí mít s amalgámem už nic společného a nepoužívají jej. Pro mnoho jiných však amalgám nadále patří k denní praxi. Ti pořád doufají, že to není tak zlé, jak to vypadá, a myslí si, že se jen kolem tohoto tématu dělá zbytečný rozruch.

Rovnocenou alternativou k amalgámu je jen nákladnější zubní náhrada v podobě tzv. keramické inlaye, onlaye nebo korunky zhotovené pomocí CAD/CAM technologie CEREC nebo v zubní laboratoři

V dnešní době se hodně diskutuje o náhradě zubních amalgámů, protože si vědci nejsou jisti, nakolik poškozují zdraví lidí. Amalgám může být zodpovědný za mnoho spolu nesouvisejících příznaků jako jsou deprese, únava apod. Rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, což ovlivňuje imunitní systém a může vést k autoimunitním onemocněním jako roztroušená skleróza, lupus erythematodes. Amalgám hraje roli zhoršujícího činitele alergií nebo leukémie. Proto se hledají náhrady jako například plastické polymery.

Velká část rtuti ze zubních amalgámů končí v životním prostředí. Podle expertů každý rok končí v Evropské unii asi 30 tun rtuti v půdě, 24 tun ve vodě a 23 tun v ovzduší.

Ve spoustě zemí jako Norsko, Švédsko, Dánsko aj. se k vůli prokázané škodlivosti od amalgámových plomb upustilo. V Zahraničí proti amalgámovým plombám vystupují uznávaní vědci jako: Dietrich Klinghardt, Dr. Joachim Mutter, Dr. Andy Cutler, Jutta Altmann – Brewe, aj.

Podle nových poznatků se baktérie za přítomnosti amalgámu stávají rezistentní proti rtuti a následně také nereagují na mnohá antibiotika

Názory hovořící pro amalgám:

Amalgám je vzhledem k jeho dlouholetému používání (přes150 let) nejvíce prozkoumaným materiálem využívaným ve stomatologii. Řada oficiálních lékařských studií říká, že amalgámové výplně nelze obecně označit za zdroj pomalé otravy organismu, který v masovém měřítku způsobuje určitý typ chronického či akutního onemocnění. Tyto výzkumy byly zaměřeny především na stanovení množství rtuti obsažené v krvi pacientů, jejichž chrup byl v různé míře ošetřen amalgámem. Ukázalo se, že majitelé amalgámových výplní mají v krvi hraničně vyšší množství rtuti než bezamalgámoví spoluobčané, ale studie tvrdí, že rozdíl je tak malý, že nemůže uspokojivě podložit tvrzení o různých zdravotních problémech, které jsou amalgámu s obsahem rtuti připisovány. Hladina rtuti v krvi těchto pacientů je prokazatelně v mezích současných norem... Zastánci amalgámu se také opírají o tvrzení, že přímou souvislost mezi sloučeninami kovů použitých v amalgámu (rtuť, měď, stříbra a cín) a nejrůznějšími chronickými onemocněními, u kterých není jasná příčina, dosud nikdo jednoznačně neprokázal (pozn. autora: což ovšem neznamená, že tomu tak být nemůže…). Zastánci amalgámových výplní se tedy na přechod k novým technologiím (fotokompozitní pryskřice, keramika) nechystají. Tvrdí, že stačí, když zubní lékař přejde na modernější způsoby práce s tímto materiálem. "Všeobecně se má za to, že práce moderním způsobem – t.j. používáním kapslovaných amalgámů, manipulace s amalgámem pomocí kelímku a pistole významně snižuje riziko intoxikace," říká Lenka Roubalíková ve své knize Amalgámová výplň.

Názory proti amalgámu:

Amalgám obsahuje slitiny mědi, cínu, stříbra a rtuti a nehledě na poměr, v jakém se tyto kovy v jednotlivých typech amalgámu nacházejí, nelze přehlédnout, že jsou všechny pro organismus toxické. Alternativní medicína nás dále upozorňuje na některé skutečnosti, které ukazují, že nejde pouze o hladinu rtuti v krvi pacientů ošetřených amalgámovými výplněmi, ale že zde existuje také problém individuálních reakcí organismu na těžké kovy, které se z amalgámu uvolňují i když jen v malé míře. Pomocí alergologických a dalších speciálních testů lze například zjistit, zda imunitní systém určitého pacienta vykazuje na některou ze složek amalgámu alergickou reakci. Tyto testy mohou být důležité, protože organismus jedince vůči amalgámu naprosto necitlivého snese samozřejmě mnohem víc amalgámových plomb, než tělo jedince byť i mírně alergického na těžké kovy. V běžné lékařské praxi je však bohužel zatím poněkud obtížné taková vyšetření provádět, vzhledem k jejich cenové náročnosti, nárokům na přesnost a komplexnost. Neexistuje totiž doposud žádný jednoduchý test, který by sám o sobě poskytoval stoprocentně směrodatné výsledky. Alternativní medicína se však na rozdíl od medicíny oficiální vždy zabývá lidským organismem jako jednotným celkem, kde "všechno souvisí se vším" a z tohoto hlediska má mnohem širší diagnostické možnosti. Bere v úvahu i obtížně zjistitelné vlivy cizorodých látek (mezi které amalgám jako ostatně každá kovová slitina bezesporu patří) zakomponovaných do lidského organismu na celkové zdraví člověka.

Odpůrkyně amalgámu Jutta Altmann-Brewe, ve své publikaci Amalgám – časovaná bomba uvádí: "Tvrzení, že o škodlivosti amalgámu neexistují žádné spolehlivé vědecké důkazy, jak tvrdí někteří zubaři, zdravotní pojišťovny i politici, není pravdivé!", dále tvrdí, že "Působením horké a kyselé stravy, jakož i důkladným kousáním, se z amalgámových plomb oddělují mikroskopické částečky kovů. Už sebemenší odchylky od předepsaného poměru jednotlivých částí mohou způsobovat zvýšené nebezpečí vylučování rtuti do těla."

Potenciální chronická otrava způsobená amalgámem tak může hrozit každému, v jehož ústech se nachází alespoň jedna výplň tohoto typu. Onemocnění způsobené amalgámem se může projevovat řadou symptomů: bolest hlavy, deprese, onemocnění žaludku, nervozita, oslabený imunitní systém a další. Vzhledem k tomu, že všechny tyto příznaky nepatří mezi neobvyklé, může se stát, že lékař diagnostikuje příčinu onemocnění chybně. Poté snadno dochází k tomu, že léčba nezabírá. Potíže se navíc objevují jen nárazově, pacient tak může být odmítnut s tím, že jeho obtíže jsou psychosomatického původu.

Jakmile dojde k podezření, že důvodem zmíněných potíží je chronická intoxikace způsobená amalgámovými výplněmi, přistupuje se k několika krokům. V první řadě je nutné odstranit výplně, které příznaky pravděpodobně vyvolaly. U mnoha pacientů stačí k zlepšení jejich stavu už tento zákrok. V obtížnějších případech je třeba z těla vyloučit zbytky toxinů, které se v něm usadily. Poté přicházejí na řadu injekce Dimavalu a nebo léky DMPS.

Pokud tedy selhávají dostupné diagnostické a terapeutické možnosti v odstranění nejasných a chronických zdravotních potíží, jejichž vznik se pravděpodobně váže ke zhotoveným amalgámovým výplním, je dobré vyhledat zubního lékaře, který je ochoten připustit možnost vaší přecitlivělosti na amalgám a začít se zabývat vaším problémem z tohoto hlediska....

Stanovisko České stomatologické komory a EU k používání amalgámu

Je ošetření amalgámem pro pacienta bezpečné? Norsko zakázalo od 1. ledna 2008 užívání dentálního amalgámu, kromě výjimečných případů. Švédsko taktéž a Dánsko výrazně omezilo užívání amalgámu.

K používání amalgámu v ČR zveřejnila dne 26.2.2008 Česká stomatologická komora následující stanovisko:

• Největším rizikem pro zdraví pacienta a životní prostředí je amalgámová výplň z nedózovaného amalgámu hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
• Archaickou přípravou s nepřesně odměřovaným množstvím rtuti a amalgámových pilin přímo v ordinaci vzniká nekvalitní výplňový materiál.
• Zdravotní pojišťovny platí za tento výkon pouhých 170 Kč, což pokrývá pouze 6 minut práce zubního lékaře a průměrných nákladů ordinace. Důsledkem je nedostatek času na provedení výplně, což v kombinaci se zastaralým materiálem vede k nedostatečně kvalitnímu provedení výplně, vysoké pravděpodobnosti vzniku dalších kazů a nízké trvanlivosti výplně.
• Odstraňování starých amalgámových výplní znamená opět značnou zátěž pro zdraví pacienta a vzniklý odpad může ohrozit životní prostředí.
• Východiskem je použití nadstandardního, tedy kapslovaného, dózovaného amalgámu, který minimalizuje manipulaci se rtutí, garantuje výrobcem přesně nastavený optimální poměr prášku a kovu pro vznik kvalitní slitiny.
• Alternativou mohou být také další estetické alternativní výplňové materiály (tzv. bílé plomby).

ČSK vyzývá pacienty, aby se u svých zubních lékařů informovali na různé možnosti ošetření zubního kazu a na výhody a rizika vhodných výplňových materiálů. Na základě těchto informací má pacient právo se svobodně rozhodnout pro jeden z nabízených postupů.

Mgr. Zina Sladkovská
tisková tajemnice ČSK

Stanovisko komise Evropské unie k problematice bezpečnosti užívání amalgámu

V rámci Evropské unie řeší problematiku bezpečnosti užívání amalgámu kromě zubních lékařů dva významné mezinárodní vědecké výbory při Evropské komisi (SCHER a SCENIHR).
Scientific Committee on Health and Enviromental Risk (SCHER) se zabývá problematikou ohrožení životního prostředí a nepřímými zdravotními účinky rtuti z dentálního amalgámu. Dne 29. 11. 2007 předložil k veřejné diskusi svoje závěry, kde kromě jiného konstatoval, že zubní lékaři 27 států EU (EU-27) produkují ročně odpad cca 109 tun rtuti, kremací zemřelých s amalgámovými výplněmi se uvolní cca 14 tun rtuťových výparů. A dále:

• Zatížení vodních organismů rtutí z odpadu zubních ordinací při použití separátorů amalgámu je nízké.
• Riziko kontaminace půdy anorganickou rtutí z amalgámu je nezávažné.
• Expozice lidí výparům rtuti z dentálního amalgámu je zanedbatelným zdravotním rizikem.
• Neurotoxicita a nefrotoxicita rtuti se projevuje při přijímání vyšších dávek hlavně organické formy rtuti, která je obsažena například v rybách.

Scientific Committee on Emerging and Newly Identified Health Risk (SCENIHR) se věnoval bezpečnosti dentálního amalgámu pro pacienty a uživatele a 21. 11. 2007 zveřejnil k diskusi svoje závěry:

• Tento vědecký výbor složený z nezávislých odborníků uznal amalgám jako funkční zubní výplňový materiál volby.
• U amalgámu byly shledány některé lokální vedlejší účinky, ale nebylo prokázáno riziko vzniku systémových onemocnění ve vazbě na používání amalgámu. Expozice relativně vyšším hladinám rtuti vzniká u jedinců, u kterých je nutné odstraňovat stávající amalgám, a u personálu zubní ordinace – tomuto riziku lze předcházet správným pracovním postupem a hygienou práce.
• Ani alternativní výplňové materiály nejsou bez rizika.

Stanoviska mezinárodních profesních organizací

Problematice užívání dentálního amalgámu se věnují také mezinárodní profesní organizace.

Council of European Dentists (CED) přijal k dentálnímu amalgámu rezoluci v květnu 2007:

• Amalgám zůstává v řadě indikací nejlepším výplňovým materiálem, je snadno zpracovatelný, trvanlivý a ekonomicky výhodný.
• Zubní ordinace by měly používat účinné separátory amalgámu z odpadních vod.
• Omezení užívání amalgámu by mohlo poškodit finanční stabilitu zdravotních systémů a u jednotlivých pacientů může omezit přístup k zubní péči. Je lépe zaměřit se na prevenci orálního zdraví a tím snižovat potřebu ošetření.

Také na půdě Světové federace zubních lékařů (FDI) je používání amalgámu žhavým tématem. Na posledním jednání sněmu FDI v Dubaji, 26. 10. 2007, byla přijata hned tři prohlášení, která se této problematiky týkají:

• Prvním je Rukověť zacházení se rtutí (Mercury Hygiene Guidance), které definuje způsoby a pravidla zacházení se rtutí v zubní ordinaci tak, aby byla minimalizována rizika související s její toxicitou.
• Dalším je prohlášení FDI o místních vedlejších účincích amalgámových výplní (Possible Local Effects of Amalgam Restorations), které upozorňuje na některé nevýhody a místní reakce způsobené výplněmi z amalgámu. U většiny pacientů je ale amalgám bezpečným a dobrým výplňovým materiálem s dlouhou životností.
• Zásadní je zřejmě třetí prohlášení FDI o bezpečnosti amalgámu (Safety of Dental Amalgam). Konstatuje, že zatím nebyly podány jasné důkazy o tom, že existuje souvislost mezi přítomností amalgámových výplní v ústech a mezi chronickými degenerativními nemocemi, onemocněním ledvin, autoimunitními chorobami, psychickými poruchami, komplikacemi v těhotenství nebo jakýmikoliv nespecifickými symptomy.

I alternativní neamalgámové výplňové materiály mají vedlejší účinky. Je vhodné pokračovat ve výzkumu na toto téma.

V návaznosti na prohlášení evropských a světových profesních a odborných autorit se nabízí otázka - jsou restriktivní opatření Norska, Dánska a Švédska ve věci užívání dentálního amalgámu motivována opravdu jen ekologickými aspekty?

Komentář autora: Je otázkou, zdali členové komise EU a další organizace více než zájmy ochrany zdraví jednotivců nehájí zájmy EU jako instituce samotné. Obzvláště podezřelá je totiž součást stanoviska komise EU, ve kterém uvádí, že: „Omezení užívání amalgámu by mohlo poškodit finanční stabilitu zdravotních systémů…“ Skoro se tak nabízí podezření, že komise nadřazuje kolektivní stabilitu svých zdravotních systémů a své mocenské zájmy nad zdravotní rizika způsobená aplikací sloučenin rtuti jednotlivcům. Všichni zúčastnění se shodují na tom, že amalgám obsahuje prvky a sloučeniny kovů toxické pro organismus, které se v různě velké míře mohou do organismu uvolňovat. Oficiálně se tvrdí, že je to ale malé množství, které tolik nevadí. Zajímavé... Přesné příčiny mnohých chronických a tzv. psychosomatických onemocnění ani dnes ve 21.století jednoznačně nelze prokázat. Existuje-li podezření, že se na jejich vzniku může podílet amalgámová slitina, je namístě její používání omezit. Jak je možné tvrdit, že zubní ordinace musí být vybaveny odlučovači amalgámu, protože by jinak docházelo ke znečišťování životního prostředí toxickými látkami z amalgámu, který se lidem odstraňuje z úst a přitom jednohlasně oznámit, že další aplikace amalgámu do lidských úst je považována za bezpečnou?

Publikováno: 02.06.2008
Aktualizováno: 5.2.2011

Používané výplně, pro a proti
1. Amalgámové výplně

Amalgám se v zubním lékařství používá více než 150 let a v České republice se zcela určitě zhotovuje nejčastěji. Bezpečnost a toxicita amalgámu je ale stále živě diskutována. Vědci si ani dnes nejsou jisti, nakolik amalgám poškozuje zdraví lidí. Existují zcela protichůdná vědecká tvrzení - studie, které tvrdí, že je amalgám bezpečným, trvanlivým a levným výplňovým materiálem a že ze všech amalgamových výplní se během života do organismu uvolní obdobné množství rtuti jako při konzumaci mořských ryb typu tuňáka. I z těchto studií však vyplývá, že určité množství rtuti se z výplní do lidského organismu uvolňuje a někteří vědci tvrdí, že amalgám může být zodpovědný za mnoho spolu nesouvisejících příznaků jako jsou deprese, únava apod. Další uvádějí, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, což ovlivňuje imunitní systém a může vést k autoimunitním onemocněním jako roztroušená skleróza, lupus erythematodes. Amalgám také může hrát roli faktoru zhoršujícího stav pacientů s alergiemi nebo leukémií [Zbyněk Mlčoch: Otrava (intoxikace) rtutí - příznaky, projevy, léčba, prevence, amalgám].

Jejich odpůrci poukazují na to, že škodlivost amalgámu nebyla jednoznačně prokázána, což se ovšem nedá dle našeho názoru interpretovat, že by tomu tak reálně nebylo. Obzvláště podezřelá je součást stanoviska komise EU, ve kterém se mj. uvádí, že: „Omezení užívání amalgámu by mohlo poškodit finanční stabilitu zdravotních systémů…“ Skoro se tak nabízí podezření, že komise nadřazuje kolektivní stabilitu svých zdravotních systémů nad zdravotní rizika způsobená aplikací amalgámu jednotlivcům.

amalgám: amalgámová výplň  amalgámová výplň (plomba)  amalgám no more

Ve vyspělých zemích je zřejmý absolutní ústup od amalgámu směrem k estetickým a bezpečnějším materiálům. V roce 2008 bylo používání amalgámu jako výplňového materiálu u zakázáno v Norsku a Švédsku, připojilo se Dánsko. V Holandsku se přestal vyučovat v rámci výuky zubního lékařství a mnoho dalších zemí ho nedoporučuje aplikovat u dětí a u těhotných žen. Česká stomatologická komora k tomu vydala 26.2.2008 stanovisko, ve kterém se mimo jiné uvádí: "Největším rizikem pro zdraví pacienta a životní prostředí je amalgámová výplň z nedózovaného amalgámu hrazená z veřejného zdravotního pojištění, jak je výše uvedeno. Archaickou přípravou s nepřesně odměřovaným množstvím rtuti a amalgámových pilin přímo v ordinaci vzniká nekvalitní výplňový materiál."

"Starý" druh amalgámu je nevhodné používati. Jak kvůli vlastní bezpečnosti - při jeho přípravě dochází k manipulaci s vysoce toxickou volnou rtutí (rtuťové teploměry, již byly v celé EU zakázány), tak s ohledem na výše zmíněná rizika pro pacienty.  

Výhody: trvanlivost a mechanická odolnost, otěruvzodrnost,  minimální riziko vzniku sekundárního zubního kazu (při správném zpracování), nízká cena

Nevýhody:  neestetický, nedořešená bezpečnost, nedrží pohromadě zubní tkáně, při tuhnutí mírně expanduje a zakládá v zubu tlak, hrozí prasknutí a odlomení zbytku zubu - proto je zcela nevhodný pro endodonticky ošetřené zuby (které jsou křehké)

Názor odborníka: amalgám je materiál neestetický obsahující sloučeniny těžkých kovů (rtuť, cín, stříbro, měď), otázka zdravotních rizik a bezpečnosti nebyla dosud uspokojivě dořešena. To vše v situaci, kdy již existuje sice dražší, ale zdraví zcela neškodná a estetická alternativa. Proto jsme k amalgámu v naší praxi zaujali rezervovaný postoj a vždy dáváme přednost kvalitně zhotovené keramické inleji nebo skloinomerní či bílé výplni, pokud je to možné.

2. Skloinomerní výplně

Skloinomerní cementy někdy také nazývané sklopolyalkenoáty nebo glassinomery mají v řadě ohledů výhodné vlastnosti, příznivě působící na poškozené zubní tkáně. Používají se jako dlouhodobě provizorní výplně stálých zubů, zejména u pacientů s vysokou kazivosti a zhoršenou hygienou, při ošetření dětských zubů, jako dostavbový materiál pod fixní protetické práce a jako spodní vrstva tzv. sendvičových výplní, kdy se skloionomerní cement nanese do spodní části kavity a později se překryje odolnějším materiálem (např. kompozitní pryskyřicí).
Vyrábějí se v mnoha variantách. Barevné úpravy blížící se barvě zubů, s příměsí s příměsí kovového stříbra pro zvýšení mechanické odolnosti (aplikace do stoliček) či se přidávají do kompozitních pryskyřic (= tzv. kompomery).

Výhody: biologická neškodnost, schopnost podpořit regeneraci oslabené zuboviny v místě odstraněného zubního kazu pomocí absorpce iontů fluoru, dobrá zpracovatelnost, antibakteriální vlastnosti, minimální riziko vzniku sekundárního kazu, dobře drží.

Nevýhody: nízká mechanická odolnost a malá trvanlivost (zmíněné sendvičové výplně mohou v některých případech posloužit jako alternativa výplní amalgámových), esteticky nepatří mezi plně uspokojivé ve srovnání s kompozitními pryskyřicemi nebo keramikou

Názor odborníka: výborné jako výplně v dočasném chrupu a dlouhodobě provizorní výplň (měsíce-roky). V budoucnu (po několika týdnech až měsících) je pak možné povrchovou část ubrat a nahradit bílou výplní pro zajištění vyšší trvanlivosti a estetiky

3. Fotokompozitní = bílé výplně

Představují esteticky druhý nejlepší druh výplní po keramice. Proto jsou vhodné zejména do předních zubů jakožto viditelného úseku chrupu. při správném technologickém postupu a výběru vhodných barev lze zhotovit výplně barvou velmi blízké vlastním zubům. Proto se fotokompozitní materiály staly nenahraditelnými zejména při léčbě zubního kazu a dalších defektů u předních zubů. V postranním úseku chrupu, tzn. u stoliček jsou použitelné s výhradami.

Výhody: estetika, pevná vazba - výplň na zubu pevně drží, aplikovaný materiál lze osvícením  speciální lampou „vytvrdit“, takže je fotokompozitní zubní výplň na rozdíl od výplně amalgámové prakticky okamžitě schopná odolávat mechanickému zatížení, kompozitní pryskyřice nejsou vodiči tepla, takže se také neobjevuje citlivost na tepelné podněty jako u amalgámu, je možné ošetřit i zcela miniaturní kazy za použití tzv. "mikropreparace" bez zbytečné ztráty jinak zdravé zubní tkáně jako u amalgámu  

Nevýhody: Mají menší mechanická odolnost ve srovnání s amalgámem a keramikou. Pryskyřice jsou materiálem přátelským k bakteriím, dobře na jejich povrchu ulpívá zubní plak, exisstuje zvýšené riziko vzniku zubního kazu v místě okraje výplně = tzv. sekundární zubní kaz. U starších kompozitních pryskyřic dochází po čase ke změnám barevného odstínu, u kuřáků a lidí konzumujících kávu, čaj, červené víno někdy dochází po čase k barevnému zvýraznění okraje výplně. Při osvícení a tuhnutí materiálu dochází k jeho smršťování, což může vést ke vzniku mikrotrhlin na okrajích výplně. Jsou během aplikace velmi náročné na správné zpracování – jsou citlivé na vlhkost a materiál musí být umístěn za podmínky absolutně suchého pracovního pole. Není li tato podmínky dodržena nebo ani dodržet nelze (při aplikaci v nepřehledném či vlhkém místě, tzn. zejména u větších defektů na stoličkách), mohou snadno vzniknout netěsnosti kolem okrajů výplně a následný průnik bakterií způsobí vznik sekundárního zubního kazu. Možná zdravotní rizika (alergie?) jsou dosud málo prozkoumána. Není doporučené je aplikovat u pacientů s horší hygienou.

Názor odborníka: Nezastupitelné místo v moderní stomatologii, jeden z nejlepších materiálů zejména v předním úseku chrupu. Uvažujete-li o náhradě amalgámové výplně na zadním zubu za výplň estetickou, ne vždy je vhodné nahradit jí kompozitní pryskyřicí. Trvanlivějším řešením pro stoličky je zhotovení keramické inleje technikou CEREC.

4. Keramické inleje

Keramické inlaye a onlaye se nejvíce přiblížily všem náročným požadavkům na kvalitní výplň a představují špičku v estetice i kvalitě zubního ošetření. Keramické inleje je možné v naší ordinaci vyrobit přímo v jedné návštěvě pomocí CAD/CAM technologie CEREC. Připravenou kavitu naskenujeme speciální 3D kamerou, pomocí software připravíme trojrozměrný obraz budoucí inlaye, a následně inlay vyfrézujeme z keramického bloku příslušné barvy, upravíme povrch inleje a nakonec inlej nahrazující ztracenou zubní tkáň upevníme na své místo, kde takřka neviditelně nahradí ztracenou část zubu. Navíc za dobu užívání keramických materiálů v ústech nebyl popsán jediný případ alergie či projevů toxicity.

Výhody: skvělá estetika, výplň je mnohdy takřka neodlišitelná od vlastní tvrdé zubní tkáně, vysoká odolnost a otěruvzdornost, velmi dlouhá životnost (u nových druhů materiálů se navíc snížilo riziko prasknutí na minimum), absolutní biologiocká snášenlivost (netoxické a nealerrgizují), nelpí na nich plak, nehrozí sekundární zubní kaz, nemění barvu, lze jimy nahradit i velký defekt zubu.

Nevýhody: relativní nevýhodou je pracnost zhotovení ve srovnání s plastickými materiály a vyšší cena, Ale: zváží-li se výše uvedené výhody, domníváme se, že jde o nejlepší volbu.